Beschreibung der Schlacht bei Lützen und Gustav Adolphs Tod am 6. November 1632

Dne 16. listopadu léta páně 1632 došlo k jedné z nejznámějších bitev třicetileté války (1618−1648). U saského Lützenu se v ní střetla císařská vojska vedená generalissimem Albrechtem z Valdštejna s armádou švédského krále, proslulého „Lva severu“, Gustava II. Adolfa. Boj samotný skončil oboustrannými těžkými ztrátami v podstatě nerozhodně, ale do dějin se zapsal především tím, že v něm padl král Gustav II. Adolf. Smrt panovníků v bitvách již nebyla v raném novověku zdaleka běžnou záležitostí a s ohledem na renomé „neporazitelnosti Lva severu“ vzbudila zpráva o jeho smrti zaslouženou pozornost. Smrt císařského polního maršála Gottfrieda Heinricha hraběte Pappenheima či zranění vévody Albrechta z Valdštejna jen podtrhují tvrdost boje, ale ve srovnání se smrtí krále zůstaly zcela upozaděny.

Nutno podotknout, že „neporazitelnost Lva severu“ byla v době bitvy u Lützenu již jen legendou. Přes jeho nesporné schopnosti a úspěchy na bitevních polích utrpěl porážku například již v poslední bitvě polsko-švédské války (1626−1629) u pruské obce Honigfelde (dnes Trzciana v Polsku) od polsko-litevského vojska podporovaného císařským pomocným sborem. Od jeho vylodění v Pomořanech roku 1630, kterým se přímo zapojil do třicetileté války a zahájil tak její „švédskou fázi“ (1630−1635), sice šel od vítezství k vítězství, ale jeho úspěchy skončily v září roku 1632 v netradiční bitvě u Alte Veste (1632), kde Valdštejn přiměl Gustava II. Adolfa zaútočit na jeho opevněný polní tábor a po odražení švédské zteče mu protiútokem jezdectva způsobil významné ztráty. Švédský král pak po několika dnech musel před císařskými vyklidit pole. Napravit si reputaci velkého vojevůdce se pokusil v polovině listopadu, kdy se k němu dostala zpráva o tom, že se Valdštejn rozhodl ukončit tažení a vyslal část svého vojska do zimních kvartýrů. Švédové proto usilovnými pochody zamířili za císařskými, aby jejich oslabené síly napadli.

Valdštejn byl svým lehkým jezdectvem včas varován před postupem Gustava Adolfa, a vyslal proto den před bitvou posly, kterými povolal maršála Pappenheima s jeho jezdectvem zpět k hlavní armádě. Císařským šlo o čas, který jim zajistil českobudějovický rodák generál polní strážmistr Rudolf Jeroným hrabě Colloredo-Waldsee, který za cenu vlastního zranění zdržel 15. listopadu Švédy na přechodu přes potok Rippach až do tmy. Díky tomu se zvýšily šance na příchod Pappenheimových posil a Valdštejn stihl zaujmout částečně opevněné postavení u silnice vedoucí k Lipsku. Následující ráno 16. listopadu 1632 zahájili Švédové útok na linii císařských, ale ti se drželi velmi houževnatě a prvnímu sledu protestantů způsobili těžké ztráty. Nejslabším místem Valdštejnovy obrany bylo jeho levé křídlo, které se také Švédům prakticky podařilo rozbít, ale následně dorazil maršál Pappenheim v čele svých jezdců a protiútokem, v jehož čele sám padl, stabilizoval situaci. Někdy v této době také utrpěl v nepřehledném chaosu boje švédský král těžké zranění paže, po němž jej jeho vojáci chtěli odvést zpět do zadních linií. Při tom ale natrefili na přesilu císařských kyrysníků, kteří v nastalém boji krále Gustava II. Adolfa zabili. Smrt krále se ale Švédům podařilo před vlastními vojáky utajit a samotná bitva zuřila až do setmění.

Obě vojska byla těžce otřesena, neboť ztratila zhruba kolem 5 000 mužů, tedy asi 25% svého stavu. Obě strany se také během noci chystaly ustoupit, neboť druhý den nemohly v boji pokračovat. Švédové před ústupem chtěli prozkoumat, zda by dokázali zachránit z bojiště část dělostřelectva, a při té příležitosti zjistili, že Valdštejn, který sám utrpěl zranění, se také rozhodl opustit bojiště. Setrvali proto ve svých pozicích a ráno se mohli prohlásit za vítěze, neboť ovládli bojiště. Jednalo se ale o Pyrrhovo vítězství, a to přestože jim císařští po bitvě přenechali strategickou iniciativu a ustoupili k zimování do Čech, což Valdštejnovi způsobilo značné politické problémy.

Prezentovaný drobný jubilejní tisk vyšel při příležitosti 200. výročí bitvy u Lützenu v saském Lipsku. Jedná se o poměrně zvláštní výroční svazek, neboť se rozhodně nejedná o žádnou reprezentativní publikaci. Dokonce není znám a uveden ani autor stati, která stručně popisuje bitvu u Lützenu a smrt Gustava II. Adolfa. Knížečka formátu 12,5 x 19,5 cm má pouhých 24 stran a dle dobového standardu vyšla bez pevné vazby, aby si ji její majitel mohl nechat svázat ve stejné úpravě jako ostatní knihy své knihovny. Přestože jde o drobný tisk, je přece jen na svoji velikost a rozsah poměrně slušně vybaven ilustracemi, neboť obsahuje na frontispisu portrét Gustava II. Adolfa a text doplňuje ještě rozkládací příloha s plánkem původního postavení obou nepřátelských armád, přičemž vpravo je znázorněna hořící vesnice Lützen a od ní doleva se táhne cesta k Lipsku, která se stala základem obrany císařských. Prezentovaný svazek zůstal v takové podobě, v jaké spatřil světlo světa, tedy bez pevné vazby a desek. Jeho majitelé jej dokonce nikdy nečetli a to přestože byl již v době první republiky v majetku knihovny Památníku osvobození, následně během války v německé Heeresbücherei Prag a poté ve fondu knihovny VHÚ.  Jeho stránky totiž zůstaly dalších 190 let, tedy až do současnosti, nerozřezány.

Citace:

Beschreibung der Schlacht bei Lützen und Gustav Adolphs Tod am 6. November 1632. Leipzig : Köhler, 1832. 24 s.