KOCZOROWSKI, Eugeniusz. Flota polska w latach 1587–1632

Den, kdy „Slunce zapadlo v poledne“, tak bývá nazýván 28. listopad roku 1627, kdy nevelká polská flotila porazila v námořní bitvě u Oliwy (dnes součást Gdaňsku) obdobně silnou švédskou eskadru a získala tím celoevropský věhlas polskému námořnictvu.

Už druhým rokem probíhal jeden z řady polsko-švédských konfliktů sedmnáctého století, tentokrát na pozadí třicetileté války. Švédové, jejichž cílem bylo ovládnout celé Baltské moře, během roku 1626 dobyli Livonsko a další útok směřovali do Pomořan a na bohaté přístavní město Gdaňsk, které jim mělo zaručit ekonomickou a strategickou výhodu v boji proti Katolické lize. Za tímto účelem již od jara 1627 blokovala silná švédská eskadra čítající 25 velkých lodí Gdaňský záliv.

Proti námořní velmoci (Švédsko mělo na počátku války kolem 80 válečných lodí a řadu dalších transportních lodí) neměla nově budovaná, ale stále jen 10 lodí čítající polská flotila šanci jakkoliv v přímém boji zasáhnout. Přes léto a podzim proto Poláci opravovali a dozbrojovali své lodě, menšími přepady narušovali švédské námořní trasy a snažili se všemožně zabránit výsadku švédské pěchoty na pevninu. Velení švédského loďstva, jehož posádky byly oslabeny nemocemi, na podzim zavelelo k návratu většiny lodí do Švédska. V Gdaňské zátoce zůstala pouze eskadra o 6 velkých lodích – galeonách Tigern, Pelikanen, Solen, Månen, Enhörningen a pinase Papegojan – vybavených celkem 140 děly povětšinou středního kalibru a asi 700 lidmi posádky. Velel jim admirál Nils Stiernsköld.

Polská námořní síla čítala 10 bojeschopných plavidel – galeony Rycerz Święty Jerzy, Wodnik, Król Dawid, Latający Jeleń, pinasy Panna Wodna, Arka Noego, Żółty Lew a tři menší lodě přestavěné z obchodních plavidel. Jejich posádky měly celkem kolem 1160 lidí, na palubách se nacházelo asi 180 děl různého kalibru. Velitelem polské flotily byl admirál holandského původu Arend Dickmann.

Dne 26. listopadu došlo k malé potyčce mezi několika polskými loděmi, které opustily ústí Visly, a švédskou hlídkou. Její průběh vzbudil ve Švédech dojem, že polské loďstvo zastrašili. Začali proto připravovat stažení blokády Gdaňsku a neočekávali, že by došlo k dalšímu střetu.

Ráno 28. listopadu polské lodě přes hustou mlhu zpozorovaly švédskou eskadru blížící se od poloostrova Hel v linii a bojující s nepříznivým větrem, navíc rozdělenou do dvou skupin – s velkým náskokem pluly velící loď Tigern a Pelikanen. Poláci se rozhodli této příznivé situace využít a zaútočit. Záhy došlo ke střetu obou admirálských lodí, Święty Jerzy zahákoval Tigern a s pomocí dalších plavidel jej dobyl. Při boji na palubě padl švédský admirál Stiernsköld. Pelikanen sice připlul na pomoc, ale účinnou hromadnou palbou se jej podařilo obrátit na ústup dříve, než mohl do střetu zasáhnout. Jeden z mála švédských výstřelů z této lodi však smrtelně zasáhl polského admirála Dickmanna.

Druhá skupina polských lodí v čele s Wodnikem bojovala s velkou galeonou Solen, jejíž početnější posádka byla sice vůči polské zpočátku úspěšnější, ale také záhy ztratila velitele. Švédové se rozhodli zabránit zajetí lodi podpálením skladu se střelným prachem. Zatímco Wodnikovi se na poslední chvíli podařilo odpoutat, výbuch poslal Solen (švédsky Slunce) ke dnu. Po zničení dvou největších galeon zaveleli velitelé zbylých švédských lodí k ústupu k Pilavě (dnes Baltijsk v Kaliningradské oblasti, město se Švédům poddalo v létě 1626), jen krátce je pronásledoval zbytek polské flotily.

Vítězství, kterého se podařilo dosáhnout díky výhodným povětrnostním podmínkám, jež polským lodím usnadnily manévrování, vhodnému postavení a také díky tomu, že švédské velení podcenilo polskou bojeschopnost, však nemělo větší význam ani pro obnovení námořního obchodu, ani nezměnilo poměr námořních sil. Bylo však využito propagandou k vylepšení postavení Polska na mezinárodním poli a připravilo půdu pro jednání s Habsburky o vybudování společné baltské flotily pod jednotným velením. K tomu došlo na počátku roku 1629, kdy se devět polských lodí – mezi nimi i Święty Jerzy, Król Dawid a Wodnik – připojilo ve Wismaru k baltské flotile Albrechta z Valdštejna. Nutno ovšem podotknout, že odvelení polské flotily pod habsburské velení zhoršilo polské vztahy s Dánskem a také polskou situaci vůči Švédsku, se kterým 26. září 1629 Polsko uzavřelo velmi nevýhodné příměří v Altmarku.

Vybraná kniha představuje podrobně nejen námořní bitvu u Oliwy, ale také vývoj polského námořnictva v období vlády polského krále Zikmunda III. Vasy, tedy od konce 16. století až po počátek 30. let 17. století, kdy polská flotila tvořila značnou část katolické baltské flotily pod císařským velením. Je doplněna řadou ilustrací, přehledných nákresů a reprodukcí dobových pramenů, které dokreslují výklad o jedné z menších, avšak nezanedbatelných námořních sil.

Citace:

KOCZOROWSKI, Eugeniusz. Flota polska w latach 1587-1632. Wydanie I. Warszawa : Wydawnictwo Ministerstwa obrony narodowej, 1973. 411 stran, 12 nečíslovaných listů obrazových příloh.