Československé námořnictvo mělo od roku 1919 oddíl válečného loďstva pro Dunaj v Bratislavě a oddíl pro Labe v Litoměřicích. Oba oddíly měly společné náhradní těleso v Litoměřicích. K 1. lednu 1922 byly oba oddíly spolu s mostní rotou od ženijního pluku č. 4 sloučeny v samostatný vodní prapor se sídlem v Bratislavě. V květnu 1924 byl prapor přejmenován na mostní.
Při tvorbě, či spíše úpravě stejnokroje se mohlo navázat na tradici rakousko-uherského námořnictva. Stejnokroje byly z tmavomodrého sukna, opatřené mosaznými knoflíky s iniciálou ČS.
Lodní košilový kabátec pro mužstvo byl doplněn světlemodrým límcem. Hodnostní označení odpovídalo armádnímu, změna byla pouze v barvě kalounu. Mužstvo mělo barvu světlemodrou, důstojníci počínaje praporčíkem pak zlatou. Čapky pro mužstvo byly opatřeny černou stuhou se zlatým nápisem loďstvo RČS a odznakem s iniciálou RČS.
Představované provedení čepicového odznaku z roku 1919, bylo určeno pro gážisty bez hodnostní třídy.
Předmět je součástí původní sbírky Památníku osvobození.