ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců

Dne 6. února 1228 se za přítomnosti mnoha vzácných hostů konala korunovace českého krále Václava I. Toho nechal jeho otec, král Přemysl Otakar I., zvolit za svého nástupce již roku 1216, aby předešel jakýmkoliv rodinným sporům o následnictví, neboť mezi Přemyslovci dosud platilo právo seniorátu, tedy následnictví nejstaršího žijícího člena rodiny. Přemysl Otakar I. takto prosadil právo primogenitury, tedy následnictví nejstaršího syna stávajícího krále. Ke korunovaci Václava I. došlo ještě za života jeho otce a Václav se tak stal „mladším králem“, neboť jeho otec jakožto „starší král“ si i nadále podržel rozhodování o důležitých věcech. Tímto postupem nejen že snížil pravděpodobnost sporů o následnictví na minimum, ale také umožnil Václavovi, aby získal cenné zkušenosti ještě pod jeho patronací.

Václav I. se plně ujal vlády až po smrti svého otce v prosinci 1230. Tento jednooký král (o levé oko přišel při nehodě na lovu) stojí v naší historické paměti zcela ve stínu svého otce i svého syna, obou Přemyslů Otakarů, a dosud nevyšla žádná jeho samostatná biografie. V evropské politice sice nebyl zdaleka tak úspěšný jako jeho předchůdce či následovník, přesto se významně zapsal do našich dějin. V počátku vlády poměrně úspěšně manévroval mezi císařem a papežem, kteří spolu bojovali, a sám vedl válku s rakouským Babenberkem a stal se vykonavatelem říšské klatby proti rakouskému vévodovi. Toho sice v boji proti českému králi podpořil moravský markrabě Přemysl, Václavův mladší bratr, ale nakonec slavil úspěch český král a další spojenci císaře Fridricha II. Štaufského. Císař ale nakonec při dělení kořisti Václava opominul a český král z léta trvajících bojů neměl žádný zisk.

Když střední Evropu roku 1241 ohrozili Tataři, sebral Václav vojsko a vytáhl na pomoc slezskému, krakovskému a velkopolskému knížeti Jindřichovi II. Pobožnému, ale dříve nežli české vojsko dorazilo, napadli Poláky Tataři a v bitvě u Lehnice jejich vojsko porazili, přičemž Jindřich II. padl. Václav I. následně se svým vojskem zabránil Tatarům ve vpádu do Čech tvrdou obranou Kladska a po zprávách o jejich útoku na Míšeň vytáhl tímto směrem, aby zabránil případnému postupu do Čech. Přitom jej ale zastihla zpráva o vpádu hlavních tatarských sil na Moravu a král obrátil vojsko k markrabství. Rychlé tatarské vojsko se ale jen prohnalo Opavskem a přes Jablůnkovský průsmyk pokračovalo do Uher.

Poté se Václav musel znovu zabývat bojem mezi císařem a papežem a vlastními ambicemi na získání Rakous od babenberského vévody. Roku 1246 slavila jeho snaha úspěch, když svého nejstaršího syna moravského markraběte Vladislava oženil s dcerou rakouského vévody, který krátce poté padl v boji s Uhry. Nedlouho na to zemřel i Vladislav, aniž stihl svoji vládu v Rakousích upevnit. Proti Václavovi se následně vzbouřil jeho mladší syn a čerstvý markrabě moravský Přemysl Otakar, kterého část české šlechty zvolila králem, a v zemi vypukla občanská válka. Přes počáteční úspěchy Přemysla a Václavův souhlas s opětovnou existencí „mladšího a staršího krále“ nakonec triumfovala zkušenost a Přemysl se v létě 1249 musel otci podrobit. Václav vzal syna na milost, ponechal mu jen titul moravského markraběte a v dalších letech spolupracovali na získání Rakous, o které vedli válku s Bavory a Uhry. Přemysl byl roku 1251 přijat za rakouského vévodu, ale válka pokračovala dále se střídavými úspěchy až do náhlé Václavovy smrti v září 1253.

Jak již bylo řečeno, králi Václavovi I. dosud nebyla věnována samostatná biografická monografie, a proto si jeho korunovaci i celou vládu připomínáme prezentovanou knihou renomovaného historika a předního českého mediavelisty profesora Josefa Žemličky, která čtenáře seznamuje s českou historií celého 13. století. Období vlády Václava I. je věnováno 30 stran kapitoly III, která nese název Mezi císařem a papežem. Text publikace doplňují mapky a plánky, rodokmeny a obrazová příloha, samozřejmostí je jmenný rejstřík a výběr z pramenů a literatury. Přestože patří představovaná kniha k ranějším autorovým pracím a období vlády Václava I. podrobněji zpracovává jeho mladší dílo Počátky Čech královských z roku 2002, stále zůstává solidním dílem české historiografie.

Citace:

ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců: český stát a společnost ve 13. století. Praha: Panorama, 1986. 316 s.