SEDMÍK, Jiří. Úvod do politického myšlení

„…každý veřejně pracující člověk má znáti historii a má hodně cestovat… aby věděl, co bylo… aby věděl, co jest.“ cituje v úvodu prezentované knihy její autor Jamese Harringtona, který své doporučení vyslovil v 17. století. Dle Jiřího Sedmíka má toto vyjádření nadčasovou platnost, což lze přirovnat také k novějšímu oblíbenému citátu George Santayany o tom, že kdo nezná svoji historii, je nucen ji opakovat. Právě Harringtonovým citátem uvedl Jiří Sedmík svůj historický exkurz do politického myšlení, který publikoval roku 1932 v nakladatelství pražské odbočky Dělnické akademie. Jak sám uvádí, jedná se o výtah z jeho přednášek ze zimního období 1930−1931, které byly určeny posluchačům Dělnické akademie, tedy lidem většinově bez středního nebo vyššího vzdělání, a proto šlo o texty podávané bez užití cizích termínů jednoduchým a přehledným způsobem. Jako takový by prezentovaný tisk mohl nalézt využití do dnešních dnů.

Když nahlédneme do obsahu knihy, zjistíme, že autor své přednášky zahájil seznámením posluchačů se starořeckou filozofií, s autory jako Platón či Aristoteles a s prolnutím jejich filozofie s politikou. Po 50 stranách starověku, který je samozřejmě kolébkou evropské demokracie, pokračuje středověkem, problémy křesťanského pojetí světa, střetem s muslimskou kulturou (dobově s mohamedány), aby přes scholastiky pokročil k reformačním proudům pozdního středověku, Viklefovu učení a jeho ohlasu v Čechách, přes srovnání přístupů Niccola Machiavelliho s Thomasem Moorem, až po raně novověké reformátory Luthera či Kalvína. Tomu věnoval zhruba dalších 50 stran textu. Následná část se zaobírá anglickými a evropskými filozofy 16. a 17. století včetně Jana Amose Komenského. Posledních skoro 50 stran pak čtenáře seznamuje se zásadními filozofy a politiky od doby americké a francouzské revoluce, přes utilitaristy až po socialisty a utopisty. Přináší také stručný přehled národohospodářských teorií. Nutno podotknout, že s ohledem na skutečnost, že mělo jít o přednášky pro dělnictvo, nelze se ubránit dojmu, že Jiří Sedmík své posluchače poněkud přecenil. Na druhou stranu by pravděpodobně bylo zajímavé zjistit, do jaké míry jsou jména filozofů a jejich politických úvah v širším povědomí mezi představiteli současné (nejen) politické scény, když počátkem 30. let minulého století bral autor publikace jejich znalost jako základ i pro dělnické profese.

Za pozornost stojí i osobnost autora, který by 9. dubna 2023 oslavil 130. narozeniny. Jiří Sedmík se narodil na pražském Starém Městě, vystudoval gymnázium a osm semestrů Filosofické fakulty Univerzity Karlovy a v červenci 1914 narukoval jako kadet do rakousko-uherské armády k píseckému pěšímu pluku č. 11. Krátce poté vypukla první světová válka a on byl odeslán nejprve na srbskou frontu a v únoru 1915 se se svojí jednotkou přesunul na východní frontu do Haliče. Počátkem dubna 1916 padl do zajetí a o měsíc později se přihlásil do čs. legií v Rusku, respektive nastoupil jako dobrovolník v hodnosti praporčíka (hodnost, které dosáhl v rakousko-uherské armádě byla u srbské divize uznána) do formované 1. srbské dobrovolnické divize (srbské exilové armády v Rusku), s níž odešel na frontu do Dobrudžy (území v Rumunsku a Bulharsku), kde probíhaly tvrdé boje s Bulhary, Němci a Turky. V únoru 1917 po návratu z Rumunska byl zařazen k 1. čs. střeleckému pluku. V květnu 1917 byl jedním z vojenských delegátů zastupujících čs. střeleckou brigádu na 3. sjezdu Svazu československých spolků na Rusi a po příjezdu T. G. Masaryka do Kyjeva byl jeho sekretářem. Následně zastával důležité vojensko-diplomatické funkce u štábu čsl. vojsk, působil při vojenské misi vyjednávající převoz čs. vojsk do Francie a po vypuknutí občanské války v Rusku a bojů na Transsibiřské magistrále byl čs. vyslancem u polského vojska v Novonikolajevsku (dnes Novosibirsk). Při návratu do vlasti působil jako čs. vojenský attaché v USA. Také již od roku 1918 zastával pozici šéfa politické mise čs. legií v Rusku na mírové konferenci v Paříži. Službu v legiích zakončil v hodnosti majora a v Československu pak nastoupil na ministerstvo zahraničních věcí jako tajemník ministra Edvarda Beneše. Byl velmi inteligentní a pracovitý, hovořil sedmi cizími jazyky a profesně se vypracoval na ministerského odborného radu. Patřil mezi československé svobodné zednáře, byl činný v československé Českobratrské církvi evangelické a také byl členem Československé strany sociálně demokratické, za kterou neúspěšně kandidoval do parlamentu. Politicky i lidsky měl blízko k prezidentu Edvardu Benešovi.

Po Mnichovu 1938 se stal jedním z členů skupiny, která udržovala kontakt s Edvardem Benešem a z níž se po březnové německé okupaci 1939 stala odbojová organizace Politické ústředí. Také byl významným členem odbojové organizace policejního rady Karla Jaroše, která udržovala kontakty s představiteli vojenské odbojové organizace Obrana národa, respektive její diverzní a zpravodajskou skupinou. Na přelomu let 1939−1940 německé bezpečnostní složky zahájily své první velké tažení proti čs. odboji a 8. dubna 1940 byl zatčen i Jiří Sedmík. Byl obviněn z velezrady a vyzrazení státního tajemství a vězněn postupně na Pankráci, v Drážďanech, v Gollnově a v Berlíně, kde jej 12. června 1942 odsoudili k trestu smrti a po dalším půlroce, 18. prosince 1942, byl v berlínské věznici Plötzensee popraven.

Dodnes nepříliš známý československý legionář, diplomat, politik a odbojář Jiří Sedmík získal roku 2014 in memoriam Cenu Václava Bendy a jeho kniha Úvod do politického myšlení má stále svoji hodnotu nejen jako připomínka významné osobnosti autorovy, ale také svým objemem znalostí zprostředkovávaných nejširší veřejnosti.

Citace:

SEDMÍK, Jiří. Úvod do politického myšlení: [část historická]. Praha : Pražská odbočka Dělnické akademie, 1932. 195 s.