Nejstarší ze čtyř funkčních náhrad levé dolní končetiny, které během svého života používal příslušník československých legií v Itálii Jan Jinek (1898–1960). Jan Jinek narukoval v roce 1916 k 4. pluku tyrolských císařských myslivců. Dne 19. června 1917 byl v bitvě u Monte Ortigara v Itálii zraněn střepinou granátu do levé nohy a následně zajat. Levá noha mu byla amputována nad kolenem a prošel řadou italských nemocnic, až skončil v roce 1918 ve Folignu. Zde vstoupil v říjnu téhož roku do československých legií a sloužil u depozitní roty 35. pěšího pluku. Do vlasti se vrátil na konci roku 1918 a v říjnu 1921 byl propuštěn z armády.