Legitimace francouzského letectva z pozůstalosti Václava Procházky

Legitimace francouzského letectva z pozůstalosti Václava Procházky

V době německého útoku na Francii v květnu 1940 tvořili českoslovenští letci nezanedbatelnou část francouzského letectva. Známé je především působení našich stíhacích pilotů, kteří v kritické chvíli tvořili 12% všech stíhacích pilotů Armée de l’Air a svými úspěchy na francouzském nebi položili základ skvělé pověsti československých letců. Kromě stíhacích pilotů však v Armée de l’Air působili i další českoslovenští letci, dokladem toho je i legitimace bombardovacího pilota Václava Procházky (2. 5. 1908, Chrudim – 5. 9. 1973, Pardubice).

Vyučený čalouník působil od roku 1929 ve Východočeském aeroklubu jako učitel létání. V roce 1939 odešel ilegálně do Polska a dále do Francie, kde vstoupil do řad cizinecké legie. Po začátku války byl přeřazen k bombardovacímu letectvu a po porážce Francie odjel lodí do Velké Británie, kde působil nejprve jako letecký instruktor a posléze jako pilot u 311. československé bombardovací peruti RAF. Dne 20. 10. 1941 s bombardérem KX-E nouzově přistál mezi holandským pobřežím a Frískými ostrovy a s celou posádkou byl zajat. Do konce války vystřídal několik věznic včetně Colditzu nebo Pankráce. Po roce 1945 se vrátil k práci ve východočeském aeroklubu a učil nové letce ve vojenské akademii. S nástupem komunistické totality byl však z armády vyhozen a pracoval jako dělník v chemické továrně. Jeho vzpomínky se staly v 60. letech podkladem pro napsání románu Poslední let bombardéra, který byl po četných úpravách vydán v roce 2002 pod názvem Na troskách Wellingtonu: Válečný příběh československého bombardovacího pilota Václava Procházky.

Představovaná legitimace na první pohled zaujme především velmi jednoduchým provedením v podobě jednoho na polovinu přehnutého listu, který má ve složeném stavu rozměr 8,5 x 14 cm. Uvnitř se kromě základních údajů o držiteli nachází i fotografie a otisky. Použitý papír byl jen průměrné kvality a k životnosti průkazu příliš nepřispíval.

Legitimace byla do sbírky VHÚ Praha získána v roce 2017.

Aktuálně



Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

13. 12. 2025
V pátek 12. prosince 2025 uplynulo 108 let od prvního vydání Československého deníku,…
Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

11. 12. 2025
Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Vojenským fondem solidarity spustil 29.…
Tak trochu zamrzlé spojení

Tak trochu zamrzlé spojení

08. 12. 2025
V prosinci 1944 přijala československá Vojenská radiová ústředna (VRÚ) v anglickém Hocklife u Bedfordu…
Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

05. 12. 2025
Ve čtvrtek 4. prosince se v atriu Armádního muzea Žižkov konal křest rozšířeného…
Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

04. 12. 2025
Brannost – slovo, které provázelo celé generace. Znamenalo odvahu a odpovědnost, někdy…