KOPŘIVA, František. Gayerovy děti

Dne 4. června 1918 proběhlo u malé železniční stanice Lipjagy jedno z důležitých střetnutí úvodní etapy ruské občanské války. Nedlouho předtím propukl otevřený boj mezi československými legionáři a bolševiky, kteří se snažili Čechoslováky odzbrojit a zadržet na jejich cestě do Vladivostoku. Skupina vojsk vedená poručíkem Čečkem, ležící z celého čs. sboru nejzápadněji, se po zlikvidování odporu v městě Penza snažila dostat na východ a spojit se s dalšími jednotkami ruských legií. Stanice Lipjagy ležela pouze několik kilometrů před povolžským městem Samarou, kterým bylo nezbytné projet. Bolševici mající výraznou přesilu se na zdejším návrší silně opevnili a čekali na další rudé oddíly, které měly dorazit ze západu a vzít Čechoslováky do kleští. Ti však úspěšně zaútočili, když obchvátili nepřítele z více stran, rozvrátili jeho obranu a zahnali ho na útěk, přičemž většina ze 4 tisíc bolševických vojáků padla nebo byla zajata. Legionáři naproti tomu ztratili podle dobových údajů pouze 30 padlých a 89 raněných.

Vrcholem celého střetnutí byla zteč velké části 4. československého střeleckého pluku pod vedením poručíka Jana Gayera. Ten byl při samotném útoku těžce raněn, přičemž 7. června svým zraněním podlehl. To ho předurčilo stát se do budoucna jedním z oslavovaných padlých hrdinů československých legií, kteří se dostali i do textů divadelních her. Osudy poručíka Gayera a jeho mužů u Lipjag ztvárnil deset let po událostech ve svém dramatickém textu legionář a někdejší příslušník pluku František Kopřiva. Hra obsahuje tři obrazy. První má vylíčit atmosféru mezi řadovými příslušníky 4. pluku v okamžiku propuknutí bojů s bolševiky, druhý se věnuje situaci před samotným střetnutím, kdy Gayer hovoří se svými vojáky, a třetí se již obrací do doby krátce po bitvě, kdy legionáři ošetřují raněné, pohřbívají své padlé a v úplném závěru se dozvídají zprávu o velitelově smrti. Nato slibují pomstu a začínají zpívat Kde domov můj.

Text dramatu, jenž se objevil v novinách Legionářská stráž a poté byl i celý vydán v nakladatelství Moravský legionář, se nijak nevymyká tehdejší průměrné legionářské literatuře. Vyobrazuje družný kolektiv bojovníků, který bez jakýchkoliv pochyb, s ledovým klidem a odvahou plní cíle svých velitelů. Nad hroby mrtvých pak deklaruje bezmeznou důvěru ve vůdce profesora Masaryka. Prakticky zde chybí jakýkoliv konflikt, jako například v Medkově Plukovníku Švecovi, ani nejde hra více do hloubky podstaty ruské občanské války, jako Langerova Jízdní hlídka. Nejspíše i proto drama výrazný úspěch ani ve své době nezaznamenalo, soudě alespoň dle zmínek v dobovém tisku. Dostalo se sice na prkna známého Klicperova divadla v Hradci Králové, ale to pouze jako součást oslav tamního pěšího pluku 4, který na onen Gayerův pluk v prvorepublikové tradici navazoval.

Text dramatu je dostupný na Digitální studovně Ministerstva obrany, konkrétně zde.

Marek Fišer

Citace:

KOPŘIVA, František. Gayerovy děti: úryvek ze života československého vojska na Rusi ve třech obrazech s proměnou. V Brně: Moravský Legionář, 1928, 40 s.