Vznik Československého armádního sboru v Rusku

Dne devátého října 1917 byl v Rusku ustaven samostatný armádní sbor, který čítal přes 40 000 českých i slovenských vojáků. Čs. legionáři se snažili v tehdejší době zachovávat na horké půdě východní fronty neutralitu ve vnitřních ruských sporech.

+3

Vítězství u Zborova přesvědčilo čs. spojence i odpůrce o bojovém odhodlání Čechoslováků a o jejich ochotě k obětem pro národní samostatnost. Stalo se oporou T. G. Masarykovi, E. Benešovi i M. R. Štefánikovi v úsilí o vytvoření samostatných československých jednotek ve Francii a Itálii.

Po Zborovu mohla získat nový, vskutku velkorysý charakter také organizace čs. vojenských jednotek v Rusku. Náčelník hlavního stanu ruské armády generál Brusilov dal již 4. července 1917 souhlas k ustavení 2. čs. divize a předseda vlády Kerenský vzápětí odvolal rozkaz, jímž v květnu toho roku zastavil formování čs. jednotek, a naopak povolil neomezený nábor z řad zajatců.

Stávající Čs. střelecká brigáda mohla být doplněna na 1. čs. divizi. Během léta se do čs. legií přihlásilo dalších 27.000 mužů, mezi nimi i mnozí Slováci. A tak již 9. října mohl být ustaven samostatný armádní sbor v síle 40.000 mužů, s osmi střeleckými pluky, dvěma dělostřeleckými brigádami a příslušnými technickými formacemi, jako základ československého vojska.

Po přemístění pluků Čs. střelecké brigády z fronty po bojích u Zborova a po tarnopolském ústupu k posádkám v zázemí strávili čs. legionáři více než půl roku budováním a rozšiřováním vlastních pluků a jednotek, výcvikem a přebíráním nového materiálu. Události revolučního Ruska plynuly mimo ně. Bolševický převrat v říjnu (resp. v listopadu) 1917 a následné vypuknutí ruské občanské války neznamenaly pro čs. vojáky žádnou změnu.

Československý sbor deklaroval neutralitu ve vnitropolitických otázkách Ruska a začal vyjednávat o přesunu z Ruska do Francie. Někteří čs. vojáci se přesto krátce zúčastnili bojů v Kyjevě mezi bolševiky a obhájci prozatímní vlády. Situaci změnilo teprve ukrajinské hnutí za nezávislost a započaté mírové jednání mezi bolševiky a státy Trojspolku – Německem, Rakousko-Uherskem a Tureckem.

Čs. legionáři se podle směrnice T. G. Masaryka snažili dodržovat neutralitu a nezasahovat do vnitřních ruských sporů. Čs. vojsko na Rusi se stalo součástí dohodových armád a mělo být přepraveno na západní frontu do Francie přes přístavy Murmansk nebo Archangelsk. Tímto západním směrem se podařilo odjet jen prvním třem transportům.

Ukrajina nejprve vyhlásila autonomii v rámci Ruské republiky, a když se bolševizované oddíly ruské armády vydaly separatisty potlačit, vyhlásila Ukrajina přímo nezávislost. Čechoslováci střežili pouze okolí svých posádek proti rozkrádání a do ostatního dění nezasahovali. Stejně tak, když se ukrajinsko-bolševická fronta přehnala přes československé pozice, zůstali legionáři přísně neutrální. Změna nastala teprve v době, kdy Ukrajina požádala o pomoc německá vojska.

Organizace Československého armádního sboru 1917 – 1919

Štáb

Telegrafní rota

Letecký a automobilní oddíl

I. čs. divize „Husitská“ 

1. čs. střelecký pluk „Mistra Jana Husi“

2. čs. střelecký pluk „Jiřího z Poděbrad“

3. čs. střelecký pluk „Jana Žižky z Trocnova“

4. čs. střelecký pluk „Prokopa Velikého“

1. čs. dělostřelecká brigáda „Jana Žižky z Trocnova“

1. samostatná ženijní rota

II. čs. divize

5. čs. střelecký pluk „Pražský – T. G. Masaryka“

6. čs. střelecký pluk „Hanácký“

7. čs. střelecký pluk „Tatranský“

8. čs. střelecký pluk „Slezský“

2. čs. dělostřelecká brigáda

2. samostatná ženijní rota

Úderný prapor

Záložní brigáda

1. čs. střelecký záložní pluk

2. čs. střelecký záložní pluk

Tomáš Jakl