ARCHEOLOGIE VÁLEČNÝCH KONFLIKTŮ

Archeologie válečných konfliktů, nebo také archeologie vojenství či archeologie boje, je specifickou částí bádání o minulosti, které se soustředí na hmotné doklady válek od pravěku po současnost. Zabývá se bojišti, zbraněmi a předměty vojenské povahy, pevnostmi, polním opevněním, stavbami a objekty potřebnými pro činnost armád, zajateckými, pracovními a koncentračními tábory. Hranice mezi válečnou zónou a zápolím setřela 2. světová válka, kdy se při leteckých útocích stalo bojištěm území všech účastníků války, na které dopadaly pumy a sestřelená a havarovaná vojenská letadla. Pro období od 19. století má archeologie válečných konfliktů společné rysy s industriální archeologií. Oba směry se zabývají nálezy a památkami, jejichž podoba je známa z plánů, písemných a ikonografických pramenů, ale stavby samotné nebo předměty se nezachovaly, nebo jen v torzálním stavu.

Zákon č. 20/87 Sb. o státní památkové péči vymezuje působnost archeologie od „pravěku do novověku“ vycházející z vnímání periodizace dějin v Československu v polovině 80. let 20. století, které se například odráželo v učebnicích dějepisu základních a středních škol.

Archeologický nález je zákonná definice. Archeologický nález je: "Věc (soubor věcí), která je dokladem nebo pozůstatkem života člověka a jeho činnosti od počátku jeho vývoje do novověku a zachovala se zpravidla pod zemí (odst. 1, §23 zákon č. 20/87 Sb. o státní památkové péči). Rozumí se tím věc již nesloužící původnímu účelu nebo účelu, pro který byla pozměněna. Může se tak stát například v důsledku uložení pod zemí, ve vodě nebo v hmotě historické stavby. Archeologické nálezy mohou být movité i nemovité. Movitým je samotný předmět, nemovitým vrstva nebo zahloubený objekt, v němž byl předmět uložen.

 V případě rozporů je zákonu nadřazena Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy, která se součástí právního řádu České republiky stala 23. září 2000.

1. Cílem této Úmluvy je ochraňovat archeologické dědictví jako zdroj evropské kolektivní paměti a jako nástroj historického a vědeckého studia.
2. Za tímto účelem se za součásti archeologického dědictví považují veškeré pozůstatky a objekty a jakékoli jiné stopy po lidstvu z minulých období,

• (l) jejichž uchování a studium umožňuje vysledovat vývoj historie lidstva a jeho vztah k přirozenému prostředí,
• (ll) o nichž jsou hlavními zdroji informací vykopávky nebo objevy a další metody výzkumu lidstva,
• (lll) které jsou situovány na jakémkoli místě, které spadá pod jurisdikci Stran.

3. Do archeologického dědictví se zahrnují stavby, konstrukce, skupiny budov, zastavěná území, movité objekty, památky dalšího druhu a také jejich související prostředí nacházející se jak na souši, tak pod vodou (Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy, Valletta 16.1.1992).

Válečné hroby ošetřuje zákon č. 122/2004 Sb. o válečných hrobech a pietních místech a zákon č. 256/2001 Sb. o pohřebnictví.
Zákon č. 20/87 Sb. o státní památkové péči se na válečné hroby nevztahuje. K identifikaci, odkryvu a dokumentaci válečného hrobu se však používají archeologické a antropologické metody.

Archeologickými nálezy není střelivo, munice nebo střelné zbraně, které lze restaurátorským zásahem uvést do funkčního stavu. Nakládání s nimi určuje zákon č. 119/2004 Sb. o střelných zbraních a střelivu.

Podrobně se otázkou, "zda můžeme či dokonce musíme považovat nálezy z období 2. světové války za archeologické nálezy a jak se k nim máme chovat" zabýval text Mgr. Pavly Maškové - zastupující vedoucí oddělení územních garantů památkové inspekce Ministerstva kultury a JUDr. Martina Zídka, ředitele odboru památkové inspekce Ministerstva kultury, který je autorem mnoha odborných článků a publikací v oboru památkové péče, vysokoškolským pedagogem a lektorem kurzů a seminářů památkové péče v časopisu Historie a vojenství č. 1/2023. Jeho pdf přikládáme pro zájemce ZDE

Archeologické nálezy v Armádním muzeu Žižkov

Archeologické nálezy od pravěku po 2. světovou válku jsou součástí stálé expozice Armádního muzea Žižkov. Vojenský historický ústav zpracovává archeologický výzkum hradu Sion, doposud jediným terénním výzkumem, jenž realizoval, a který dosud nebyl plně zhodnocen a pochopen. Podílí se s Archeologickým ústavem AV ČR, Praha, v.v.i. na dalším bádání o obléhání hradu v roce 1437.

Se stejnou institucí VHÚ Praha spolupracoval na odkryvu německých protiletadlových postavení z 2. světové války na Mostecku v letech 2013-2018. Vojenský historický ústav je držitelem oprávnění k provádění archeologických výzkumů, je členem regionálních archeologických komisí a spolupracuje s oblastními muzei. Vojenský historický ústav Praha vyvíjí vlastní badatelskou a výzkumnou činnost v oblasti archeologie válečných konfliktů na území České republiky.