Arnošt Hrad - Hraničář, který si zvolil smrt

26. 07. 2023

Přijetí Mnichovské dohody provázely stovky dnes již zapomenutých osobních tragédií. Z téměř šesti set vojáků čs. armády, kteří v době mimořádných opatření na obranu státu přišli o život, zemřelo nejméně 164 vlastní rukou.

Arnošt Hrad (1914–1938) sloužil u elitního hraničářského pluku. Po vydání pohraničí nacistickému Německu na podzim 1938 odmítl opustit pěchotní srub K-S 14 U cihelny a volil dobrovolnou smrt. FOTO: VHÚ Praha

Desítky z nich neunesly kapitulaci vlastní armády a katastrofu státu, s jehož ideály se ztotožňovali. Jedním z nich byl i četař 12. roty hraničářského pluku 6 Arnošt Hrad, který v dopise na rozloučenou napsal: „Konal jsem službu pro vlast podle svého nejlepšího svědomí. Na srub jsme si napsali ‚Vytrváme‘. Já vytrvám na svém místě, až do rozkazu opustit území. Pak teprve Vás opustím s přesvědčením, že nemohu již více pro vlast vykonat.“

Arnošt Hrad se narodil 5. dubna 1914 v Bohnicích (dnes součást Prahy). Jeho otec pracoval jako opatrovník v tehdejším Zemském ústavu choromyslných (dnešní Psychiatrická nemocnice Bohnice). Krátce po narození syna však musel narukovat do rakousko-uherské armády a z bojišť Velké války se již nevrátil.

Matka se čtyřmi malými dětmi se jen obtížně protloukala válečnými a poválečnými roky. Arnošt vychodil obecnou a měšťanskou školu a vyučil se číšníkem. Jeho dospívání na pražské periferii však nebylo neproblematické. Vyrůstal uprostřed hospodářské krize, dlouho byl nezaměstnaný a jen velmi těžce hledal uplatnění. Z mladické nerozvážnosti se dokonce několikrát ocitl na hraně zákona.

Ve dvaadvaceti letech dostal povolávací rozkaz a s ním šanci, kterou se rozhodl nepromarnit. Narukoval v říjnu 1936 k pěšímu pluku 2 do Litoměřic. Jako jeden z nejlepších ukončil plukovní poddůstojnickou školu.

Od září 1937 sloužil v pevnostním pásmu v Králíkách a počátkem roku 1938 byl přemístěn k elitnímu hraničářskému útvaru. Když byl naposledy koncem srpna toho roku v Praze, těsně před Mnichovem, řekl jedné ze svých sester: „Republika je a bude. My jsme toho zárukou.“

V té době sloužil v pěchotním srubu K-S 14 U cihelny. Právě tady se prvního říjnového dne dozvěděl o kapitulaci, v jejímž důsledku se rozhodl k dobrovolnému odchodu ze života. Své předsevzetí splnil. Když 3. října 1938 přišel rozkaz k ústupu, zůstal jako poslední na svém stanovišti a pak se střelil ze své služební pistole do srdce. Zemřel ještě téhož dne, krátce po převozu do nemocnice v Červené Vodě.

 

JIŘÍ PLACHÝ
Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 4. listopadu 2016

 

 

Aktuálně



Přijďte v úterý 11. 3. na přednášku "Umění vysoké a zákopové" z cyklu o 1. světové válce

Přijďte v úterý 11. 3. na přednášku "Umění vysoké a zákopové" z cyklu o 1. světové válce

10. 03. 2025
V úterý 11. března můžete přijít na přednášku z cyklu 1. světová…
Z restaurátorských dílen: Dvě pistole, které letos obohatily podsbírku palných zbraní

Z restaurátorských dílen: Dvě pistole, které letos obohatily podsbírku palných zbraní

07. 03. 2025
Pokračujeme v publikování práce kolegů z restaurátorských dílen Vojenského historického ústavu Praha.…
Další z cyklu promítání v Armádním muzeu Žižkov: tentokrát o československých vojácích ve Velké Británii

Další z cyklu promítání v Armádním muzeu Žižkov: tentokrát o československých vojácích ve Velké Británii

06. 03. 2025
Další projekce z cyklu „Komentované filmy ze sbírky Vojenského historického ústavu Praha“ se…
Česká kolaborantská ostuda. Výrostci z dobrovolnické roty slíbili věrnost Hitlerovi

Česká kolaborantská ostuda. Výrostci z dobrovolnické roty slíbili věrnost Hitlerovi

05. 03. 2025
Letos uplyne 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války.…
Vojenský historický ústav Praha představuje první vydání svého newsletteru

Vojenský historický ústav Praha představuje první vydání svého newsletteru

05. 03. 2025
Pravidelný zpravodaj Vojenského historického ústavu Praha bude emailem přehledně shrnovat nejnovější aktuality,…