Václav Knotek se narodil 27. května 1910 v Prostějově. Původně učil na státní škole ve Studenci u Jilemnice. Jako důstojník čs. armády v záloze se v dubnu 1939 aktivně zapojil do domácího protinacistického odboje. V březnu 1940 uprchl před zatčením do zahraničí a vstoupil do čs. armády ve Francii. Zúčastnil se bojů jako pobočník velitele praporu v rámci 1. československé pěší divize a byl hodnocen výborně. Ve Velké Británii byl následujícího roku přidělen k zpravodajskému odboru exilového Ministerstva národní obrany. Absolvoval zpravodajský i parašutistický výcvik. Cvičil parašutisty. Nakonec měl být i on sám na konci války vysazen do vlasti jako velitel skupiny CHROMIUM. Výsadek se však nerealizoval.
Ve vlasti zanechal svoji ženu Zdeňku se dvěma malými syny. Rodina byla perzekvována místo zahraničního vojáka. Manželku internovali v táboře Svatobořice a mladší bratr Jan zahynul v dubnu 1943 v koncentračním táboře Osvětim. Po válce se stal štábní kapitán Knotek přednostou šifrového oddělení zpravodajského odboru Ministerstva vnitra. Jako národní socialista aktivně pracoval proti podvratné činnosti komunistů na ministerstvu. Proto musel již v únoru 1948 uniknout zatčení znovu útěkem do exilu. Do Británie se mu záhy podařilo tajně dopravit manželku a čtyři malé děti. Ve Velké Británii byl vyznamenán Řádem britského impéria.
Knotek se znovu pustil do odboje za osvobození vlasti. S britskými doklady na cizí jméno a pozměněnou vizáží přijel tajně do Československa. Chtěl pro odboj využít kontakty ve státních institucích. Ale již druhý den jej po zradě bývalého spolubojovníka zatkla v Praze Státní bezpečnost. Ve věznici StB se Knotkovi podařilo při osobní prohlídce použít jed ukrytý v ústech. Zemřel 16. června 1948. Státní bezpečnost Knotkovu smrt tajila. Později byl motiv jeho příběhu využit v postavě Pavla Bláhy v seriálu 30 případů majora Zemana. Manželka a děti získaly jistotu o osudu Václava Knotka až po roce 1989. Václava Knotka povýšil roku 1999 Václav Havel do hodnosti plukovníka in memoriam.