Uprostřed okupace se mu podařilo téměř nemožné. Ve chvíli, kdy nacisté ovládali téměř celou Evropu, odešel z domova s pevným cílem – dostat se k našemu zahraničnímu odboji. Podnikl nesmírně nebezpečnou cestu přes Německo, odkud se dostal do jižní, neobsazené Francie a pak do Španělska. Tam byl zatčen a uvězněn v nechvalně známém frankistickém koncentračním táboře Miranda de Ebro. Ve stejné době zde byl „hostem“ např. sestřelený kpt. František Fajtl.
Španělé se však již v té době snažili nerozhněvat si zbytečně Spojence, a tak se důvěrníkovi čs. exilové vlády v Madridu Zdeňkovi Formánkovi, resp. Britům, podařilo zajistit Kocmánkovo propuštění a jeho odjezd do Gibraltaru. K čs. jednotkám na britských ostrovech dorazil 30. října 1942. V únoru následujícího roku byl přemístěn k letectvu. Až do konce války sloužil jako mechanik u 312. čs. stíhací peruti RAF.
Demobilizoval teprve v dubnu 1946. Vrátil se do rodného kraje a jako zahraniční voják dostal do národní správy podnik po Němcích. Soudem byl v prosinci 1950 poslán na 12 let do vězení. Zde jej však definitivně opustilo štěstí, které ho provázelo v protinacistickém odboji. Dne 4. dubna 1953 zemřel ve výkonu trestu. Bylo mu pouhých 35 let.
Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 10. února 2017