Narodil se 5. prosince 1886 v Hulíně. Vyučil se zámečníkem a od mládí působil v českém sociálnědemokratickém hnutí. Ještě za monarchie byl pro své politické přesvědčení vězněn. Po návratu z první světové války pracoval na železnici, ale výrazně se angažoval ve veřejném životě. Byl členem moravského zemského zastupitelstva a krátce před okupací se stal starostou Přerova.
Nedlouho po 15. březnu 1939 se začal organizovat odboj na Přerovsku. Koncem srpna téhož roku odešel před hrozícím zatčením do ilegality. Krátce nato se mu podařilo odejít za hranice a již 18. října 1939 oblékl v jižní Francii uniformu čs. zahraniční armády.
Ačkoliv se na něj již nevztahovala branná povinnost a jako starosta významného města mohl bez potíží najít uplatnění v politické složce zahraničního odboje, rozhodl se dobrovolně sloužit jako řadový voják. Nabídky na „kariéru“ v rámci exilového státu odmítal i v následujících letech, když po pádu Francie odjel s prořídlými zbytky čs. jednotek do Velké Británie. Tam dlouhá léta velel evidenční skupině Náhradního tělesa čs. armády. Během války dosáhl důstojnické hodnosti a do osvobozené vlasti se vrátil v červenci 1945.
Jestliže on sám prošel s notnou dávkou štěstí celou válkou v podstatě bez úhony, osud si vybral krutou daň na jeho nejbližších. Do zahraničí jej na začátku války následoval i jeho 19letý syn Jaroslav. Ten se ve Velké Británii přihlásil k letectvu a jako zadní střelec létal u 311. čs. bombardovací peruti RAF. Při návratu z náletu na Cherbourg 2. července 1941 byl jejich letoun omylem sestřelen jihoafrickým stíhačem. Nikdo z čs. posádky nepřežil.
Do odboje se zapojila i Lančíkova manželka Hermína. Pracovala ve skupině PVVZ (Petiční výbor Věrni zůstaneme) v Přerově. Na podzim 1941 byla v souvislosti s podporou čs. parašutistů ze SSSR zatčena a 3. června 1942 v brněnských Kounicových kolejích popravena. Vyvražděno bylo také několik rodin jejich příbuzných. Krátce nato nacisté popravili také jejich 17letou dceru Evu.
Po válce Lančík odešel z Přerova do Podbořan, kde se stal místopředsedou tamního ONV. Jako sociální demokrat, odmítající kompromisy s komunisty, byl však po únoru 1948 ze svého místa vyhozen. Řadu let přes svůj věk i zásluhy pracoval jako dělník. Zemřel 15. ledna 1976 v Přerově.