Ten byl rodákem z Litoměřic, kde spatřil světlo světa 21. září 1899. Po skončení středoškolských studií musel v roce 1917 narukovat do rakousko-uherské armády. Sloužil na italské frontě a po vzniku republiky se vyznamenal v bojích proti Maďarům na Slovensku. Následně se rozhodl pro dráhu vojáka z povolání. Okupace jej zastihla na pražském Ministerstvu národní obrany.
Dne 1. září 1939 byl nacisty zatčen a jako rukojmí poslán do koncentračního tábora Dachau a později do Buchenwaldu. V březnu 1942 jej poslali do Natzweileru. Během transportu se seznámil s Cichoczem. Po pár týdnech v novém prostředí bylo oběma jasné, že jediné, co je zde čeká, je smrt. Rozhodli se proto vzít osud do svých rukou. Nepochybně jim nechyběla odvaha. Původně plánovali povstání, při němž by zlikvidovali stráže a umožnili útěk co největšímu počtu spoluvězňů. Nakonec se rozhodli pro útěk malé, přísně zakonspirované skupiny.
Nedaleko hranic rozdělujících Francii na okupovanou a neokupovanou část nechali automobil a dál pokračovali lesy. Na cestě zažili mnoho dramatických chvil, nakonec se jim však podařilo 23. srpna přejít demarkační linii do neokupované Francie. Ani zde nebyli v bezpečí – Mautner odjel ze země s padělanými doklady až 12. listopadu 1942, den poté, kdy ji obsadili nacisté. Z pěti uprchlíků se zachránili čtyři. Všichni se zapojili do boje proti nacistům. Mautner se dostal do Londýna, kde podal čs. exilové vládě důležité svědectví o nacistických zvěrstvech. Do konce války pak sloužil v čs. zahraniční armádě. Po osvobození velel 21. tankové brigádě v Žatci. Dosáhl hodnosti podplukovníka. Stal se sice členem KSČ, avšak již 1. dubna 1949 byl z armády propuštěn do civilu. Pracoval pak jako úředník v Teplicích, kde také 28. září 1965 zemřel.