Jedním z nich byl desátník Ludvík Sečkář. Narodil se 11. října 1920 v Moravské Nové Vsi v okrese Břeclav. Vyučil se krejčím. Do vládního vojska byl přijat po odvodu k 10. září 1940 a vtělen k praporu 5 v Kutné Hoře. Dne 1. dubna 1943 byl povýšen na svobodníka a 1. října 1943 na desátníka. S ostatními příslušníky praporu jej 25. května 1944 odeslali do Itálie, kde již 24. srpna uprchl k partyzánům. Za ne zcela vysvětlených okolností se 15. září vrátil s legendou, že byl unesen. Znovu opustil svou posádku 6. listopadu 1944 během železničního transportu a vrátil se k partyzánskému oddílu. Lze soudit, že motivem návratu k jednotce byla snaha kontaktovat další zájemce o přeběhnutí k hnutí odporu. Účastnil se pak protinacistického odboje, ale 1. března 1945 padl s dalšími spolubojovníky do zajetí při velké německé protipartyzánské operaci. Byl tvrdě vyslýchán a 5. března odsouzen německým polním soudem k trestu smrti za zběhnutí. Přes protesty velitele vládního vojska generála Jaroslava Emingera byl zastřelen ve Veroně 25. dubna 1945, těsně předtím, než do města vstoupily první americké jednotky.
Jeho osud sdíleli další dva zběhlí vládní vojáci Jaroslav Bohuslávek a Romeo Reisinger, kteří zaplatili zapojení do odboje rovněž cenou nejvyšší. Narychlo pohřbená těla českých vojáků byla po válce exhumována a se všemi vojenskými poctami uložena ve Veroně na hřbitově Cimitero Monumentale, Ludvík Sečkář do hrobu číslo 548. Hroby tří statečných Čechů se zde nacházejí dodnes.