Těžkoodění jezdci, cca 1380-1420

Těžká jízda byla ve středověku právem považována za elitu soudobých evropských vojsk. Její příslušníci prodělávali důkladný výcvik a zpravidla měli k dispozici nejkvalitnější výstroj, jež byla v dané době dostupná. Ačkoliv již od vrcholného středověku začala bojová hodnota těžké jízdy v důsledku rostoucího sebevědomí pěchoty pomalu ale jistě dostávat trhliny, stále zůstávala jediným úderným tělesem na bitevních polích.
S přechodem do období pozdního středověku se také výrazně měnila podoba jezdecké zbroje, v níž bylo doposud převažující kroužkové pletivo stále více nahrazováno železnými pláty. Předložené figurky představují jezdce v kompletní celoplátové zbroji přelomu 14. a 15. století. Paže i nohy jezdců pokrývají pláty, trup je chráněn kyrysem s lamelami na ochranu slabin, tzv. šorcem, a kroužkové pletivo zůstává přítomno jako ochrana slabin. Oba těžkooděnci mají kyrys tvořený předním i zadním plechem, což v daném období ještě nebyla u jezdeckých zbrojí samozřejmost, a jsou vybaveni přilbou se sklopným hledím, zvanou „psí nos“ (něm. Hundskap), která byla pro těžkou jízdu v tomto období typická.
Na zbroji mají připnuté volné rukávovité, ozdobně vykrajované cípy, připomínající podobné prvky soudobých honosných oděvů, zvané pachy. Tyto cípy, jež byly v některých částech Evropy nahrazovány pláštíkem, nebyly nezbytnou součástí zbroje. Jejich funkce byla především dekorativně-reprezentativní a také identifikační, neboť podle vyobrazeného erbu či erbovních barev bylo možné relativně snadno rozeznat nositele.
Oba jezdci jsou vyzbrojeni jezdeckým kopím s plechovým záštitným terčem pro ochranu ruky a mečem jako poboční zbraní. Překvapivě nejsou vybaveni štíty ani doplňujícími pobočními zbraněmi. Hlavy obou koní chrání železná čelní maska, tzv. šafron (z francouzského chanfrein). Na obou figurkách převládají barvy kovu, odstíny stříbřité a šedé, použité na zbraně, zbroje a kovové součásti postrojů. Světle hnědá barva byla zvolena pro rozsochy sedel, tmavě hnědá pro ratiště kopí. Černá se nachází na kopytech a ozdobných cípech jednoho z jezdců, zatímco druhý má tyto cípy v rudé barvě. Rezavohnědý kůň s tmavě hnědým ohonem má dekorativní prvky postroje, jež bývaly zhotoveny z kůže či látky, vyvedené v šedozelené barvě, zatímco bílý kůň s šedou oháňkou má tytéž prvky znázorněné v modré barvě.
Výzbroj a vzhled uvedených jezdců odpovídá té, v níž nastupovali do boje mnozí šlechtici v bitvě u Azincourtu 25. října 1415. Anglická armáda Jindřicha V. se střetla s Francouzi v místě, kde nemohli uplatnit svou početní převahu. Terén rozbahněný po dešti do značné míry zhatil francouzský jízdní útok a ani pěší útoky sesednuvších francouzských těžkooděnců neuspěly. Bitva skončila vítězstvím Angličanů a do vojenských dějin Francie se zapsala jako jedna z nejkrvavějších s více jak 1 500 zajatými a téměř 10 000 padlými.

Soubor figurek byl do sbírky Vojenského historického ústavu získáván průběžnými nákupy v období 60. let minulého století.