Bedřich Valla se narodil 21. ledna 1892 v Náměšti nad Oslavou. V roce 1911 zakončil studia na vyšší reálce maturitou a následně pracoval jako bankovní úředník. V dubnu 1913 byl odveden a jako jednoroční dobrovolník byl v říjnu prezentován u c. a k. bosensko-hercegovinského pěšího pluku č. 1. Absolvoval školu pro záložní důstojníky a již v srpnu 1914 byl poslán na frontu. Po skončení války se v listopadu 1918 přihlásil ke službě v československé armádě.
Nejprve působil jako instruktor v instrukční škole v Milovicích a pak ve Vojenské akademii v Hranicích. V letech 1922 až 1924 studoval na École Spéciale Militaire ve francouzském Saint-Cyru. Poté se vrátil na vojenskou akademii. Od září 1927 velel rotě u pěšího pluku 40 ve Valašském Meziříčí a krátce u pěšího pluku 22 v Jičíně. Na sklonku roku 1931 byl přidělen k Ministerstvu národní obrany, k Hlavnímu štábu, kde působil nejprve v 5. oddělení (školském a výcvikovém) a od července 1936 v 3. oddělení (operačním). V létě 1939 byl propuštěn ze svazku bývalé čs. armády a převeden do vládního vojska, neboť odboj zde potřeboval mít spolehlivé důstojníky. S vládním vojskem Valla v květnu 1944 odjel do severní Itálie. Zde byl 15. srpna zatčen.
Od počátku okupace byl činný v Obraně národa, kde se zabýval vytvořením vycvičených záloh českého vojska a zabezpečením jejich výstroje a výzbroje ze skladů vládního vojska, v odbojové činnosti pokračoval i v Itálii. Zálohy vojska měly být vytvářeny i ze skautských oddílů. Bedřich Valla, schopný a nadaný vychovatel a učitel, v lednu 1935 založil junácký oddíl roverů. Chlapci procházeli náročnou fyzickou přípravou, učili se i střílet a připravovali se na rozhodující boj za svobodu vlasti. Z té se jejich vedoucí „Šíp“ těšil jen krátce. Následkům věznění a onemocnění tyfem podlehl 20. května 1945.
Po válce byl Bedřich Valla in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka. Nezapomněli na něj ani jeho skauti. Jeho památku připomíná pamětní deska na slibovém pahorku nad Drahanskou roklí v Praze-Bohnicích i pamětní deska na ČVÚT v Praze-Dejvicích, kde jsou také uvedena jména padlých roverů.