Jan Vlachý se narodil 20. srpna 1895 v Mokrých Lazcích na Opavsku. Jako jednadvacetiletý narukoval na východní frontu, v létě 1916 padl do zajetí. Na počátku 1917 vstoupil do čs. vojska na Rusi. Po návratu do vlasti si zvolil dráhu vojáka z povolání. V letech 1922 až 1925 byl instruktorem a poté velitelem 2. baterie vojenských akademiků na Vojenské akademii v Hranicích. Počátkem 30. let byl přemístěn k Ministerstvu národní obrany. V roce 1936 jej stanovili velitelem dělostřeleckého pluku 2 v Plzni.
Za mobilizace velel dělostřelectvu 1. skupiny. „Nadaný, duševně pružný, bystrý v postřehu, uvažuje logicky a rychle. … Má velkou snahu po dalším vzdělání odborném i všeobecném. Je velmi dobrého, statného vzhledu. Péče o zevnějšek je vzorná,“ můžeme číst v hodnocení z druhé poloviny 30. let, které je zakončeno konstatováním: „Velmi způsobilý pro velení dělostřelecké divizi.“
Po okupaci vytvořili důstojníci bývalé čs. armády odbojovou organizaci Obrana národa. V dubnu 1939 navštívil Vlachého podplukovník Josef Balabán (jeden z legendárních Tří králů), krátce nato i zemský velitel Obrany národa pro Čechy divizní generál Hugo Vojta. Vlachý poté začal na Plzeňsku budovat strukturu divize vojenské odbojové organizace. Jím ustanovení velitelé podle jeho rozkazů shromažďovali a ukrývali zbraně, munici a potraviny, měli k dispozici vysílačku a prováděli i sabotážní akce. V této činnosti pokračovali i poté, co Vlachý získal místo vrchního aktuárského ředitele ve Státním úřadu statistickém a odstěhoval se do Prahy. Špatně utajovaná odbojová činnost neunikla pozornosti gestapa. Po první vlně zatýkání Vlachý odmítl opustit rodinu a 5. března 1940 byl zatčen. Večer 23. března 1943 zemřelo v Plötzensee pod gilotinou 13 mužů z plzeňské Obrany národa. Jako první velitel Jan Vlachý.