Pocházel z Podolí (nyní součást Prahy), kde spatřil světlo světa 23. května 1896 jako třetí ze čtyř synů úředníka. Absolvoval obchodní akademii a 15. dubna 1915 narukoval jako jednoroční dobrovolník k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 8, s nímž odešel na ruskou frontu. Počátkem roku 1917 jej převeleli do Itálie, kde padl do zajetí a přihlásil se do československých legií. Sloužil u pěšího pluku 31 a účastnil se bojů na Doss Alto. Do vlasti se vrátil 27. prosince 1918 v hodnosti rotmistra. V Československu byl přeložen k pěšímu pluku 32 a na jaře 1919 se opět účastnil bojů. Patřil k těm, kteří aktivně bránili území jižního Slovenska proti maďarským jednotkám. Za své působení v legiích a účast v bojích na Slovensku dostal Československý válečný kříž 1918.
Celé meziválečné období sloužil jako důstojník v československé armádě, dosáhl hodnosti majora. Po okupaci roku 1939 a likvidaci čs. branné moci musel nastoupit civilní zaměstnání. V dubnu 1940 ale uprchl a podařilo se mu dosáhnout exilového vojska ve francouzském Agde. Zde působil až do francouzské kapitulace a se svými muži se pak lodí evakuoval do Velké Británie. Po válce hrdě vzpomínal, že žádný z mužů jeho eskadrony nevyužil možnosti zůstat jako civilista ve Francii. K 27. září 1940 jej jmenovali velitelem kulometné roty nově zformovaného čs. vojska v Británii, funkci zastával do 11. července 1941, kdy se stal zástupcem velitele 1. praporu. K 15. říjnu 1943 ho jmenovali přednostou 1. oddělení I. odboru Ministerstva národní obrany v Londýně. Václav Čermák byl za svou činnost v odboji dekorován dvěma Československými válečnými kříži 1939 a dalšími medailemi. Válku skončil v hodnosti plukovníka.
Po osvobození pokračoval ve vojenské kariéře, po únoru 1948 byl však záhy z vojska s mnoha jinými vyhozen. V důsledku perzekuce delší dobu vážně uvažoval o emigraci a odchodu do Velké Británie, při pokusu o překročení hranice byl však i se skupinou přátel zatčen. Státní soud Praha mu 10. června 1950 vyměřil 13 let odnětí svobody, věznili ho na Mírově. Ani v této situaci nesklonil hlavu. Propustili jej v rámci amnestie 4. července 1956. Václav Čermák se dožil vysokého věku, zemřel v Praze 17. září 1985. Urna s plukovníkovým popelem je uložena v chrámu svatého Mikuláše na pražském Staroměstském náměstí.