V roce 1921 zavedla královská španělská armáda do výzbroje pistoli M 400 v ráži 9 mm Largo (9 mm Bergmann-Bayard), jejímž konstruktérem byl Pedro Careaga Garagarza (1884–1964), zaměstnanec firmy Esperanza y Unceta, jež měla od roku 1913 továrnu v Guernice, ležící v provincii Vizcaya. Ačkoliv byla pistole M 400 zařízena na poměrně výkonný náboj, neměla uzamčený závěr a její bicí mechanismus tvořilo vnitřní kladívko. Kromě manuální pojistky, blokující pohyb spouště, disponovala dlaňovou pojistkou, zabraňující uvolnění bicího mechanismu mimo situaci, kdy střelec držel rukojeť pistole v dlani. Vratná pružina, navlečená na hlavni, se přední částí opírala o vodicí pouzdro, zajištěné bajonetovou maticí. Spojení hlavně s tělem pistole zajišťovaly čtyři přerušované ozuby ve spodní části hlavně pod nábojovou komorou, zapadající do odpovídajících drážek na těle pistole.
V roce 1923 uvedla firma na trh zmenšený model v rážích 7,65 mm Browning a 9 mm Browning, nabízený nejen ozbrojeným složkám, ale také prodávaný na civilním trhu. Během prvního roku výroby nakoupily nové pistole, jež dostaly označení M 300, útvary civilní gardy (Guardia Civil) v Bilbau a ve Vizcaye, vězeňská stráž (Cuerpo de Prisiones) v Madridu nakoupila v téhož roku 1156 pistolí. Bezpečnostní síly a sbory (Cuerpo de Seguridad) odebraly v průběhu let 1924–1932 celkem 7560 kusů.
V roce 1926 opustil firmu jeden ze zakladatelů Juan Esperanza, následně tak došlo ke změně názvu továrny na Unceta y Cia. Pistole vyrobené v letech 1923–1926 jsou tak snadno rozeznatelné podle firemního popisu na horní části závěru ESPERANZA Y UNCETA a exempláře pocházející z pozdějšího období nesou nápis: UNCETA Y COMPAÑIA S. A.
Po vypuknutí občanské války ve Španělsku v červenci 1936 získaly provincie Biskaia (španělsky Vizcaya) a Gipuzkoa autonomii výměnou za podporu republikánů. Jelikož továrna firmy Unceta y Cia sídlila v baskické Guernice, přirozeně dodávala zbraně nově ustanovené autonomní baskické vládě. Její ministerstvo obrany tak na sklonku roku 1936 a počátkem následujícího nakoupilo celkem 3242 pistolí M 300.
Masivní letecký útok na Guernicu, provedený 26. dubna 1937 Legií Condor německé Luftwaffe ve spolupráci s italským letectvem, jemuž padli za oběť především civilisté, továrnu Unceta y Cia nepoškodil. O dva dny později dobyli město frankisté a obsadili také továrnu. Pro potřeby jednotek generála Francisco Franka (1892–1975) dodala továrna v období od července 1938 do června roku 1940 celkem 7125 pistolí. Porážka republikánů znamenala faktické nastolení Frankovy fašistické diktatury ve Španělsku, jež se tak stalo spojencem nacistického Německa. Po skončení občanské války došlo také k restrikci zbrojovek a Unceta y Cia se stala jednou ze tří licencovaných továren, jež měly oprávnění k výrobě zbraní.
V následujících válečných letech získala firma Unceta y Cia řadu objednávek ze strany německé armády a v průběhu let 1941–1944 jí dodala, kromě jiných modelů, celkem 84 990 pistolí M 300, převážně v ráži 9 mm Browning krátký. Dodávky německým ozbrojeným silám tak představovaly více než polovinu celkové produkce, jež dosáhla do ukončení výroby v roce 1946 celkového počtu 153 085 pistolí M 300.
Exemplář z roku 1943, pocházející z bloku 3500 pistolí, odeslaných z továrny do Německa 13. března 1943, získalo muzeum v roce 1962 převodem z Hlavní správy Veřejné bezpečnosti (HS VB) Praha.