Dne 28. srpna 1843 se v Mladé Vožici na Táborsku narodil August Sedláček, český historik, genealog, heraldik a sfragistik.
Jako syn soudního úředníka se August v dětství opakovaně stěhoval s rodinou tam, kam otce zavedla služba, až v roce 1863 odmaturoval na gymnáziu v Písku. Již během studií na střední škole se zajímal o středověkou historii a dějiny hradů. Po maturitě proto navázal studiem dějepisu, zeměpisu a němčiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Během vysokoškolského studia navštěvoval mimo jiné přednášky věhlasných historiků té doby, Václava Vladivoje Tomka a Antonína Gindelyho. Výrazným vzorem a mentorem mu byl archivář a vydavatel pramenných edic Josef Emler, pro kterého přepisoval prameny v zemském archivu a od nějž dostal průpravu v pomocných vědách historických. Díky němu se také dostal k zásadním pramenům pro svou pozdější práci – deskám zemským a dvorským, a k řadě listin.
Po studiích působil August Sedláček jako středoškolský profesor postupně v Litomyšli (1867‒1869), Rychnově nad Kněžnou (1869‒1875) a Táboře (1875‒1899). Kromě dějepisu vyučoval ještě češtinu, němčinu a latinu. Období prázdnin trávíval na svých badatelských cestách, navštěvoval české hrady a zámky, a také městské, šlechtické i církevní archivy nejen po Čechách, ale i v zahraničí. V roce 1899 po smrti první manželky odešel do penze, přestěhoval se do Písku, kde začal pracovat jako městský archivář a posléze ředitel městského muzea. Na zakázku pořádal archivy jiných měst a městeček a přivydělával si sestavováním rodokmenů.
August Sedláček zemřel bez potomků po krátké nemoci 15. ledna 1926 v Písku. Velkou část svého života zasvětil historické a topografické práci a jeho souborná díla dodnes udivují svým rozsahem. Mezi nejznámější a opakovaně vydávané se řadí patnáctisvazkové Hrady, zámky a tvrze Království Českého, vydávané od roku 1882 a ještě i nedlouho po Sedláčkově smrti. Dalším obsáhlým dílem, které dodnes neztrácí na významu, je dvousvazková Českomoravská heraldika (první svazek Sedláčkem pouze redigovaný a vydaný, druhý připravil sám a postavil jej na historii a vývoji erbů jednotlivých českých a moravských šlechtických rodů). Pominout nelze ani Místopisný slovník historický království Českého, jenž také vycházel postupně v letech 1895‒1908 po sešitech a posléze začal být vydáván souhrnně. Sedláček byl mimo to autorem řady hesel v Ottově slovníku naučném, zaměřoval se zejména na jednotlivé panské a rytířské rody a na regionální dějiny, a také desítek dalších drobnějších článků nebo prací s regionální tématikou.
Během života nashromáždil díky své ohromné píli a cílevědomosti enormní množství materiálů nejen topografického charakteru, ale také povahy genealogické, heraldické či sfragistické, které se dochovaly v početných kartotékách. Ty Sedláček často využíval při své práci, ale sám je plně nevytěžil. V současnosti jsou však zpřístupněny zásluhou Historického ústavu AV ČR přes webový portál www.augustsedlacek.cz. Kromě statisíců kartotéčních záznamů se zde nacházejí také Sedláčkovy poznámky, přepisy a excerpty pramenů, které podlehly zkáze během 20. století (zvláště ke konci 2. světové války).
Práce, kterou Sedláček vykonal, je dodnes zdrojem cenných informací a dat pro další badatele, kteří už po několik generací těží z jeho výzkumů a těžit i nadále budou. O tom může svědčit jak vydání pětisvazkového Atlasu erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, které spatřilo světlo světa na počátku 21. století, tak řada aktuálních vědeckých projektů čerpajících ze Sedláčkovy sbírkové činnosti.
Přestože se August Sedláček dopustil ve své práci řady nepřesností, pomíjel širší souvislosti i evropský kontext a jeho dílo bylo jinými historiky kritizováno, jeho odkaz je nesmazatelný a lze říci snad i nesmrtelný, neboť k jeho publikacím se badatelé vrací dodnes a řada z nich dosud nebyla překonána. Svým pozitivistickým přístupem přispěl k české genealogii a heraldice, historické geografii a topografii, dějinám správy, různým dalším pomocným vědám historickým (sfragistice, diplomatice, historické metrologii a numismatice), edicím pramenů a regionálním dějinám.
Představovaná kniha přináší paměti Augusta Sedláčka sepsané a vydané jen nedlouho před jeho smrtí. Nezapře se zde autorův historický zájem, a tak kromě vzpomínek na vlastní život neodpustil si věnovat pozornost genealogii svého rodu sahající hluboko do 17. století či přepsat zde pasáže z různých pramenů týkajících se jeho rodiny a jeho života. Paměti, které podávají svědectví o Sedláčkově práci, zálibách i rodinných poměrech zahrnují jak významné události autorova života, tak také různé podružné až kuriózní vzpomínky. Ukazují tak v naprosto lidském světle osobnost člověka, který se svou prací zapsal mezi velikány české historické vědy.
SEDLÁČEK, August, Paměti z mého života. 1. vyd.. Praha : Kopecký, 1924. 271 s.