Tématu historie a zkoumání vápencových dolů Richard u Litoměřic, kde od jara 1944 němečtí okupanti budovali největší podzemní továrnu na našem území, bylo vzhledem k jeho atraktivitě již věnováno velké množství publikací a článků. Zájem veřejnosti o tuto problematiku začal kontinuálně růst po roce 1989 spolu s popularizací historie II. světové války. Podzemní továrna Richard však byla zkoumána již dříve. Dokládá to i filmová reportáž uvedená v Armádním filmovém měsíčníku číslo 11 z roku 1965.
Snímek zachycuje vojáky z litoměřické posádky, kteří se vypravili spolu s důlními záchranáři z Mostu do rozsáhlých podzemních prostor po stopách tehdy dvacetileté historie. Ponurost místa podtrhuje komentář připomínající tisíce vězňů z blízkého koncentračního tábora v Terezíně a v Litoměřicích, kteří zde v nelidských podmínkách pracovali a umírali na tyfus, vysílením, následkem krutého zacházení nebo zasypáni v závalech. Počet těchto obětí je dnes odhadován na 4500 z celkového počtu 18000 vězňů, kteří Richardem prošli.
Vojáci při svém průzkumu našli mimo jiné i rozsáhlou osobní kartotéku, kterou následně předali Ministerstvu vnitra. Další nalezené předměty byly předány do terezínského muzea. Od roku 2002 je objekt bývalé podzemní továrny veřejnosti nepřístupný vzhledem k nestabilním geologickým podmínkám. Většina štol se postupně hroutí a zaniká.