MUNDT, Albert, Die Freiheitskriege in Bildern

Dne 16. října 1813 začala bitva, jakou dosud Evropa nezažila. U saského Lipska proti sobě stanula vojska Napoleonovy Velké armády a jeho spojenců (saské armády, armády Varšavského velkovévodství, Italského království, Neapolského království, kontingenty sil Rýnského spolku) a vojska protinapoleonské koalice (Rakouského císařství, ruského impéria, Pruského a Švédského království atd.). Bitva trvala 4 dny, na rozlehlé bojiště kolem města Lipska přivedla přes půl milionu vojáků, z nichž 120 000 až 150 000 bylo započítáno mezi ztráty (padlí, ranění, zajatí a nezvěstní). Střet tohoto rozměru byl dosud nepředstavitelný, a co do velikosti zůstal až do konce 19. století nepřekonán. Vešel ve známost jako bitva národů u Lipska a stal se největší a nejdůležitější porážkou císaře Francouzů Napoleona I. Bonaparta. S ohledem na postavení důstojníků a vojáků z českých zemí v rakouské armádě také tuto bitvu můžeme počítat mezi nejdůležitější a největší vítězství našich vojenských dějin.

O bitvě národů u Lipska i o předchozím tažení roku 1813 v českých zemích a následném tažení z kraje roku 1814 na Paříž jsme již psali před 10 lety při 200. výročí těchto událostí. Připomeňme proto jen to, že vrchním velitelem všech koaličních armád byl v této bitvě rakouský polní maršál Karel Filip kníže Schwarzenberg a náčelníkem generálního štábu polní podmaršál Josef Václav Radecký z Radče. Největší spojeneckou armádou byla takzvaná Česká armáda (zformovaná z rakouských a ruských jednotek a pojmenovaná podle jejího nástupního prostoru) a v čele jejích největších celků stálo 7 českých a moravských šlechticů v generálských hodnostech – předvoji dvou lehkých divizí veleli Mořic kníže Liechtenstein a Ferdinand hrabě Bubna z Litic, I. sbor vedl Jeroným hrabě Colloredo-Mansfeld, II. sbor převzal v druhém dni bitvy po raněném Merveltovi Alois kníže Liechtenstein, IV. sboru velel Jan hrabě z Klenového a Janovic a se záložním kyrysnickým sborem již v prvním dni bitvy odrazil nebezpečný protiútok francouzského jezdectva Jan Nepomuk hrabě Nostic-Rieneck. Jen III. sbor měl ve velení uherského magnáta a chorvatského bána Ignáce Gyulaye. Bitvy a tažení se také zúčastnila většina českých a moravských pluků, tedy jednotek odváděných v našich zemích. Za zmínku stojí i skutečnost, že vojevůdce částečně českého původu bychom nalezli i na druhé straně, neboť matka polského generála a francouzského maršála Jósefa knížete Poniatowského byla Tereza rozená hraběnka Kinská a on sám vyrůstal ve Vídni a v Praze. „Česká“ stopa je tedy v této dějinotvorné události velmi výrazná.

Prezentovaná kniha vyšla u příležitosti 100. výročí bitvy v roce 1913 a lze ji označit za reprezentativní publikaci. Jde o tisk formátu A4 s řadou ilustrací (jak název napovídá), které tvoří téměř polovinu celého svazku. Stoleté jubileum takzvaných osvobozeneckých válek (Freiheitskriege), jak byly v Německu války 6. a 7. koalice (1813‒1814) nazývány, se slavilo nejvíce právě v Německém císařství, neboť v Rakousko-Uhersku se za oněch sto let prohloubily národnostní rozpory do té míry, že připomínky dřívějšího celorakouského vlastenectví již nebyly chápány příliš pozitivně. To se odrazilo i v knižní produkci. Představovaná kniha je tedy typickou ukázkou německého náhledu na poslední koaliční války a je v ní akcentována role primárně pruských sil generála, později maršála Blüchera a nese se v pangermánském duchu. Příliš proto nepřekvapí, že na titulním listu se nachází vlepený papírek s razítkem jejího dřívějšího majitele: Carla-Heinze Schönherra, Reichenberg (Sudg.).

Publikace tak i po dalším více než století nejen připomíná bitvu u Lipska a 6. koaliční válku, ale také je dokumentem doby svého vzniku. Nejenže prezentuje secesní vkus a kulturu, ale také připomíná, jakých proměn může v běhu času nabýt interpretace historických událostí a jak je lze využít k cílené propagandě, což je vskutku nadčasová záležitost.

Citace:

Albert MUNDT, Die Freiheitskriege in Bildern. Eine zeitgenössische Bilderschau der Kriegsjahre 1806 bis 1815. Einhorn, München – Leipzig 1913. 121 s.