Ve druhé polovině sedmdesátých let vzniklo v Československém armádním filmu několik propagandistických filmů, ve kterých obraz a hudba vytvářejí jednotný celek a kde zvukovou složku zastupuje pouze hudba. Tvůrci v těchto poetických dokumentech neváhali využít ani některé ze symfonických básní Bedřicha Smetany z cyklu „Má vlast“.
Film „Řeka činů“ je obrazovým ztvárněním symfonické básně „Vltava“, posouvá ji však k vyznění, kterým by byl Bedřich Smetana jistě překvapen. Tvůrci ve filmu použili záběry přírodních krás a památek, ale doplnili hudební dílo také o filmové sekvence socialistické výstavby průmyslu, zemědělství a šťastného života obyvatel ČSSR a armády, která je chrání.
Tam kde zazní poprvé hlavní motiv „Vltavy“, sleduje divák Lipenskou přehradu s rekreanty, pohraničníky a vojáky. Hudební motiv lidové veselice (polka) obrazově vyjadřují hrající si děti a záběry zemědělské velkovýroby (kombajny, obilná sila, dojení krav). Po lyrické klidné pasáži přírodních scenérií zazní znovu opakování hlavního tématu, tentokrát doprovázeného obrazovou sekvencí hydroelektrárny, a v části kde „víří Vltava v proudech Svatojanských“, překonávají vodní tok tanky a BVP.
Film „Řeka činů“ je nevkusným zneužitím Smetanovy „Vltavy“, které ve filmové propagandě bohužel nezůstalo osamoceno.