MESSENHAUSER, Cäsar Wenzel. Vom St. Stephansthurme 

Dne 30. října 1848 se na prahu obklíčené revoluční Vídně střetla vojska uherských povstalců s rakouskou císařskou armádou polního podmaršála Alfréda Kandida knížete Windischgrätze. Průběh bitvy sledoval z kostelní věže vídeňské svatoštěpánské katedrály prozatímní velitel vídeňské národní gardy Cäsar Wenzel Messenhauser a jeho pozorování bylo obratem formou tištěného letáku rozšířeno mezi obyvatele revoluční metropole. 

O událostech revolučního roku 1848 jsme psali již několikrát a stručný přehled událostí můžete najít například v našem článku Jaro národů 1848. Pro pochopení souvislostí si připomeňme, že po první vídeňské revoluci v březnu 1848 došlo k příslibu vydání ústavy a k zavedení autonomie Uher – záhy vznikla souběžná ministerstva rakouské a uherské vlády, která se následně dostala do konfliktu v oblasti rozpočtu. Mezitím se v Uhrách proti nové uherské vládě kvůli zavedení maďarštiny jako hlavního úředního jazyka postavily téměř všechny národnostní menšiny, které přešly k otevřenému povstání. Když pak došlo k rozkolu mezi rakouskou císařskou stranou a Uhry, podpořili císařští úředníci srbské a chorvatské povstalce proti legální uherské vládě. Ke zlomu pak došlo po zlynčování nového císařského vládního komisaře v Budapešti (respektive na mostě mezi Budínem a Peští). Císařská vláda postavila dosavadní uherskou vládu mimo zákon a naopak legalizovala chorvatské a srbské povstalce. Avšak protože uherská vláda byla kromě jazykových zákonů velmi liberální, našla širokou podporu mezi rakouskými a německými demokraty, kteří horovali pro velkoněmeckou myšlenku. Když pak 6. října 1848 měla být část vídeňské posádky odeslána k zásahu proti Uhrům, došlo v rakouské metropoli již ke třetí revoluci toho roku. Císař se svým dvorem uprchl do Olomouce a vídeňští povstalci ovládli město. Proti Vídni musela zasáhnout narychlo zformovaná armáda sestavená z jednotek dislokovaných v českých zemích a Rakousku a z chorvatských sil bána Josipa Jelačiće, které byly zastaveny ve svém postupu na uherskou metropoli a ustoupily ke vzbouřené Vídni. 

Uherská armáda koncem září porazila Chorvaty v bitvě o Pákozdu (hlavně díky výkonu pražského dělostřeleckého pluku č. 5, který byl dislokovaný v Uhrách a bojoval dle svého přesvědčení za legitimní uherskou vládu) a nato následovala Jelačićovy síly až k Brucku nad Litavou, tedy na rakousko-uherskou hranici, kterou se ale zdráhala překročit. Teprve když se koncem října u rakouské metropole soustředily větší císařské síly a s vídeňským povstáním to začínalo vypadat bledě, rozhodli se Uhři překročit hraniční řeku Litavu a podpořit svojí silou vídeňské povstalce. Polní podmaršál Windischgrätz proto zastavil postup proti Vídni a otočil svoji armádu čelem k nové hrozbě. Vojska se střetla 30. října u Schwechatu, kde Uhři okusili stejnou medicínu, kterou o měsíc dříve sami použili proti Chorvatům. Organizované vojsko a profesionálně použité dělostřelectvo záhy vnesly do řad uherských povstalců chaos, který následný protiútok císařského jezdectva vedeného generálmajorem Františkem knížetem Liechtensteinem změnil v útěk. Uhři se po této porážce stáhli zpět za hranici a již následující den, 31. října 1848, mohl kníže Windischgrätz nařídit generální útok na povstalou Vídeň, která po krátkých, ale intenzivních pouličních bojích padla. Windischgrätz s Jelačićem se tak stali vítězi nad rakouskou revolucí a ještě koncem roku 1848 vytáhli v čele císařských sil porazit uherské rebely. To je ale již další příběh, který se dnes prezentovaného tisku nijak netýká (a kterému jsme se věnovali v jiných článcích, např. viz pěší pluk č. 29 v letech 1848-1849,  bitva u Kápolny, jarní tažení uherské armády 1849, obléhání Temešváru či kapitulace u Világoše).

Dnes prezentované tisky nejsou úplně klasickými představiteli našich knihovních fondů. Jak vidno, jedná se o výše zmíněné letáky informující Vídeňáky o průběhu bitvy u Schwechatu, tak jak ji z věže svatoštěpánské katedrály viděl Cäsar Wenzel Messenhauser. Zatímco první leták z půl jedné odpoledne je plný optimismu nad vítězným uherským postupem, druhý leták z druhé hodiny odpolední již optimismem nehýří a konstatuje, že palba početných rakouských baterií se opřela do povstaleckých řad a boj se obrací proti nám. Jedná se o jednostránkové jednoduché letáky tištěné novogotickou frakturou (švabachem). Za zmínku stojí i postava jejich autora, neboť prozatímní velitel vídeňské národní gardy Cäsar Wenzel Messenhauser se narodil v Prostějově. Pocházel z vojenské rodiny, vyrostl v rakouské armádě a sloužil v ní až do revolučního roku 1848. Za účast v povstání stanul před popravčí četou. 

Prezentované letáky jsou mimořádně zajímavé dokumenty doby. 

Citace:

MESSENHAUSER, Cäsar František Wenzel. Vom St. Stephansthurme. Wien : k. k. Hof - und Staatsdruckerei, 1848.

Zdeněk Munzar