85 let od okamžiků směřujících do nacistického pekla

Středa 15. března 1939 vstoupila do našich dějin jako počátek jednoho z nejčernějších období českého národa, kdy mu v souvislosti s německou okupací reálně do budoucna hrozila fyzická likvidace. Tento den je spojen s nevlídnou sněhovou plískanicí, kterou jsme nejednou viděli v kinech či na televizní obrazovce, s obrazem motocyklistů wehrmachtu v pražských ulicích a pohledem na německá děla v Nerudově ulici, tažená na Pražský hrad.

Každá osudná historická událost má však své hluboké kořeny a často začíná o den dříve než v den, který vstoupí do učebnic. Příkladem budiž sovětská okupace Československa v roce 1968, která byla zahájena již 20. srpna, přestože většina pamětníků této události proklíná až následující den. Noty k hitlerovské okupaci naší vlasti v březnu 1939 byly také rozdány již den předtím.

Podívejme se ve zkratce na úterý 14. března 1939:

02.00 – Příslušníci Karpatské Siče v Chustu na tehdejší nejvýchodnější části republiky Podkarpatské Rusi zahájili pokus o puč, ke kterému jej cílevědomě vedli němečtí nacisté.

05.00 – Maďarská armáda de facto na pokyn Adolfa Hitlera na Podkarpatské Rusi zahájila útok u Mukačeva. Vojáci 12. divize pod velením bývalého ruského legionáře brigádního generála Olega Svátka se Maďarům spolu s pohraničními jednotkami Stráže obrany státu bez ohledu na jejich mnohonásobnou přesilu postavili na houževnatý odpor.

09.00 – Sičovský puč v Chustu se zatím zhroutil, československé jednotky se zmocnily ve městě všech důležitých středisek odporu, i když se v ulicích ozývaly jednotlivé výstřely až do odpoledních hodin.

12.15 – Slovenský sněm během svého jednání po zprávě vůdce slovenských luďáků Jozefa Tisa vyhlásil nezávislý Slovenský štát a izoloval tak čs. jednotky bojující s Maďary na Podkarpatské Rusi. Den předtím Adolf Hitler přijal v Berlíně se všemi diplomatickými poctami, jako by šlo o hlavu státu, Jozefa Tisa, který přiletěl z Vídně. Hitler nabídl Slovensku „ochranu“ za předpokladu, že se okamžitě odtrhne od pomnichovského „pomlčkového“ Česko-Slovenska. Argumentoval například falešnými zprávami o maďarských vojenských přípravách na slovenských hranicích. Ve skutečnosti den předtím, kdy vyzval Budapešť k rychlému útoku proti Podkarpatské Rusi, zároveň žádal Maďarsko, aby však nenapadlo Slovensko.

16.00 – Česko-slovenský prezident Emil Hácha spolu s ministrem zahraničních věcí Františkem Chvalkovským odjeli zvláštním vlakem do Berlína.

17.40 – Z Prahy odletělo do Londýna jedenáct zpravodajských důstojníků v čele s plk. gšt. Františkem Moravcem, aby unikli nacistické okupaci, o které měli důvěryhodné informace, a mohli pokračovat v zahraničí v odporu proti německému nacismu.

18.00 – V Místku v Czajankových kasárnách se postavili pod velením kpt. Karla Pavlíka prvním německým jednotkám, které předčasně vnikly na území republiky, na odpor vojáci  III. praporu pěšího pluku 8 „Slezského“. Kapitulovali, až když jim začalo docházet střelivo. Na české straně byli jen dva lehce ranění, německé jednotky měly naopak 18 až 20 mrtvých.

22.00 – Česko-slovenský prezident Emil Hácha přijel na Anhaltské nádraží v Berlíně. Adolf Hitler po delším čekání přijal v berlínském hotelu Adlon Emila Háchu, aby mu oznámil své pevné rozhodnutí vojensky obsadit zbytek českých zemí!

Následoval 15. březen 1939 …

02.00 – Při jednání Hitlera s Háchou byla učiněna přestávka, během které bylo Háchovi umožněno se telefonicky spojit v Praze s předsedou vlády Rudolfem Beranem.

3.15 – Na základě Háchova telefonátu z Berlína bylo v Praze svoláno zasedání česko-slovenské vlády, která přijala informaci o začínající německé okupaci.

03.20 – Po devítihodinovém boji ustupují poslední tři družstva StOS domaninské roty z úseku u mostu přes kanál Schwemm u Užhorodu.

3.35 – Ministr národní obrany generál Jan Syrový odeslal všem armádním sborům rozkaz se zákazem klást jakýkoliv odpor německým jednotkám. Na rozdíl od mobilizace září 1938 neměla tehdejší česko-slovenská armáda na polovičních mírových stavech s většinou jednotek na Slovensku a Podkarpatské Rusi na území okleštěném mnichovským diktátem sebemenší šanci na účinný odpor.

3:55 – Prezident Hácha po dlouhém brutálním německém nátlaku (včetně hrozeb bombardování Prahy) konečně podepsal dokument, ve kterém zbytek Česko-Slovenska „svěřil pod ochranu Velkoněmecké říše“.

Hitler krátce poté před svými nejbližšími spolupracovníky reagoval zcela atypicky spontánně voláním: „Děti, rychle mi dejte pusu na obě tváře. Rychle! Mám pro vás dobrou zprávu. Hácha podepsal! To je můj největší životní úspěch! Vstoupím do dějin jako největší Němec. Děti zlaté!“

4.30 – Pražský rozhlas začal vysílat zprávu o chystaném vstupu německých vojsk na území Čech a Moravy.

08.35 – Německé jednotky dorazily na okraj Prahy.

16.45 – Kolona aut s Adolfem Hitlerem se vydala z České Lípy přes Mělník do Prahy.

19.15 – Německý kancléř Adolf Hitler dorazil na Pražský hrad. Svým triumfem opojený vegetarián a abstinent si v Praze dal plzeňské pivo a pražskou šunku.

Strašná iluze

Následujícího dne okupanti vyhlásili v českých zemích Protektorát Čechy a Morava. Poslední českoslovenští vojáci opustili Podkarpatskou Rus po čtyřech dnech bojů v prvních hodinách soboty 18. března 1939.
Z celkem 35 československých vyslanectví bylo sice do té doby 27 uzavřeno nebo předáno Němcům, ale důležité bylo, že šest jich nepřestalo oficiálně fungovat v plném rozsahu působnosti (Londýn, Paříž, Moskva, Washington, Varšava, Káhira) a dvě neoficiálně v omezeném rozsahu působnosti (Bělehrad, Santiago de Chile).
V  exilu žijící bývalý československý prezident Edvard Beneš zaslal již 16. března protestní telegramy proti zřízení protektorátu Čechy a Morava americkému prezidentu Rooseveltovi, britskému premiérovi Chamberlainovi, ministerskému předsedovi Francie Daladierovi, lidovému komisaři zahraničních věcí SSSR Litvinovi a generálními sekretáři Společnosti národů Josephovi Avenolovi. Mimo jiné poukazoval na Mnichovskou dohodu, uzavřenou prý „v zájmu evropského míru“, po níž nacistické Německo i Francie s Velkou Británií dávaly tehdy halasně slib záruk integrity a bezpečnosti zmrzačeného československého státu.
V neděli 19. března 1939 potom Beneš za pomoci chicagské univerzity pronesl rozhlasový projev, přenášený i na evropský kontinent, kde mimo jiné řekl: „Po dvacet let jsem pracoval pro mír, pro skutečný mír. Avšak dnes není míru v Evropě. Co se považuje za mírový stav, je pouze strašná iluze, jež jednoho dne přinutí k obětem všechny národy světa, poněvadž již vlastně je válka. Ano, v Evropě je dnes válka.“
 V rámci tohoto projevu byl ohlášen také program druhého odboje, propagační i politické cíle, a Beneš prohlásil, že z právního hlediska nebyla vzhledem k okolnostem zničena nezávislost Československa.
Téhož dne se v Brně setkávají českoslovenští generálové Josef Bílý, Sergej Vojcechovský a Jan Sergěj Ingr, aby zahájili sérii schůzek, které povedou k vytvoření ilegální celostátní vojenské organizace Obrana národa s cílem vyvolat ve vhodný okamžik během blížícího se celoevropského konfliktu celonárodní povstání proti německým okupantům.
Nezlomené jádro českého národa nastoupilo opět dlouhou a krvavou cestu za svobodou a demokracií…

Jindřich Marek