V roce 1919 vedl český malíř-krajinář (1883–1957) Otakar Nejedlý uměleckou výpravu do Francie, pořádanou Památníkem odboje. Cílem této skupiny bylo dokumentární zpracování míst bojů čs. legionářů v oblastech kolem Arrasu, Terronu a Vouziers. Výsledkem byly asi dvě desítky Nejedlého rozměrných pláten, zachycujících ponurou atmosféru krajiny, zničené výbuchy granátů a dělostřelecké palby.
Zpustošenou krajinu s ohořelými stromy a hlubokými výmoly pod temně modrošedým nebem zobrazil autor také na této malbě. Toto dílo reprezentuje sice krátké, avšak velice významné období v umělcově tvorbě. Nejedlý nezažil válku přímo v zákopech jako mnoho jiných jeho kolegů, o to výrazněji však na něj zapůsobila zubožená krajina bojišť, kde ještě nedávno umírali nevinní lidé. Hluboké zážitky z této výpravy umělec zpracoval do knihy vzpomínek, vydané v roce 1922 (Malířovy dojmy z bojišť Francie, Praha 1922).
Otakar Nejedlý přispěl souborem svých dokumentárních krajinomaleb k vytvoření tzv. vojenského žánru v poválečném českém výtvarném umění, který byl v pozdějších letech nahrazen moderní fotografií.
Umělecké dílo získal Vojenský historický ústav formou nákupu od autora v první polovině dvacátých let 20. století.
olej, plátno, 73 x 92 cm