KUCHOWICZ, Zbigniew. W walce z najazdem szwedzkim 1655–1660

Dne 22. března 1609 se v Krakově narodil Jan II. Kazimír z rodu Vasovců, druhý syn polského krále Zikmunda III. a jeho druhé manželky Konstancie Habsburské, který byl v letech 1648–1668 posledním polským panovníkem z tohoto rodu. Zároveň byl v letech 1648–1660 také titulárním švédským králem.

Jako druhý syn byl připravován pro církevní kariéru. Byl vychováván jezuity, v roce 1643 vstoupil do jezuitského řádu a v roce 1646 obdržel od papeže kardinálský titul, kterého se zřekl po zvolení polským králem. Příznačné je také to, že v závěru života se do kněžského roucha vrátil jako opat v Saint-Germain-des-Prés.

Jan Kazimír se v mládí prosadil i na válečném poli zejména v bojích s Ruskem (ve smolenské válce roku 1633). Vedl také několik diplomatických misí. Během jedné z nich byl na cestě ke španělskému dvoru Filipa IV. zajat a dva roky vězněn ve Francii na příkaz kardinála Richelieu. Propuštěn byl teprve po příslibu Vladislava IV., že Polsko nebude nikdy válčit proti Francii.

Polským králem se stal v roce 1648 po smrti nevlastního bratra Vladislava IV. (zemřel 20. května toho roku), s jehož manželkou Ludovikou Marií Gonzaga se také on posléze oženil. Jan Kazimír musel během své vlády čelit četným válkám s Krymem, Osmanskou říší, Ruskem a Švédskem a také několika povstáním. Již v okamžiku, kdy usedal na trůn, zemí zmítalo kozácké povstání pod vedením Bohdana Chmelnického. Polská šlechta těchto okolností využívala k posílení své moci na úkor panovníka.

Vnitřního oslabení Polsko-litevské unie využilo nejprve v roce 1654 carské Rusko, které obnovilo válku s Polskem, a roku 1655 také Švédsko, jež zahájilo invazi známou jako „potopa“ (první severní válka 1655–1660). Švédské vojsko v čele s Karlem X. Gustavem obsadilo bez většího odporu téměř celé Polsko-litevské soustátí a Jan Kazimír se osobně se svým doprovodem a polskými senátory musel uchýlit do Slezska (na území, které sice jeho rod držel jako zástavu, stále však patřilo českému králi, a tedy Habsburkům). Po švédském útoku na klášter na Jasné Hoře v Čenstochové se však v polské šlechtě vzedmula vlna sounáležitosti, Švédy ze země s podporou císařských sil vytlačili a Jan Kazimír se mohl vrátit. Olivským mírem, uzavřeným roku 1660 za zprostředkování císařských vyslanců, byla válka ukončena. Součástí mírové smlouvy byla také podmínka, že se Jan Kazimír vzdá svého titulu švédského krále.

O pět let později musel čelit dalšímu povstání vedenému korunním hejtmanem Jerzym Lubomirským, jenž se v roce 1664 pokusil Jana Kazimíra sesadit a prosadit novou královskou volbu. Toto povstání donutilo krále k ústupkům vůči šlechtě, potvrzení nových privilegií a dalšímu oslabení královské moci.

Roku 1667 uzavřel Jan Kazimír andrušovský mír, který ukončil rusko-polskou válku (1654–1667), a 16. září následujícího roku po smrti své manželky abdikoval a stáhl se do ústraní. Zemřel ve francouzském benediktinském opatství Saint-Germain-des-Prés dne 16. prosince 1672 a jeho ostatky jsou uloženy v krakovské katedrále na Wawelu.

Představovaná kniha vydaná k třístému výročí švédského vpádu do Polska popisuje kritické období polské historie a vlády Jana Kazimíra během polsko-švédské války v letech 1655–1660. Kromě poměrně stručného a spíše populárně zaměřeného výkladu Zbigniewa Kuchowicze ve spolupráci s novinářem a vojenským historikem Zdislawem Spieralským přináší řadu ilustrací v podobě dobových portrétů, map, vedut či vyobrazení výzbroje, výstroje a dalšího vybavení a také mapové přílohy s rekonstrukcemi pohybů vojsk zpracované polským historikem a plukovníkem polské armády Marianem Krwawiczem. Významná část pojednání i ilustrací je věnována také tehdejší polské armádě.

Citace:

KUCHOWICZ, Zbigniew, W walce z najazdem szwedzkim 1655-1660. Warszawa : Min. Obrony Narod., 1956. 235, [9] s.

Kristýna Jakl Ansorgová