Již před druhou světovou válkou vyráběla Moravskoslezská vozovka a. s. ve Studénce zdařilé licenční dvouplošníky Bücker Bü 131 Jungmann, určené pro základní výcvik a výuku akrobacie pilotů. V továrně Aero pak za války pokračovala jejich produkce v mírně upravené formě. Některé letouny se dochovaly i po skončení válečného běsnění a další se stavěly již po osvobození s vojenským označením C-4. Šlo o stroje s původními německými motory Hirth HM 504.
V roce 1946 byl do draku C-4 zamontován čs. motor Walter Minor 4-III o výkonu 105 k. Tato verze označená jako C-104 byla značně rozšířená a oblíbená u vojenských i civilních pilotů. Do roku 1949 bylo vyrobeno na 260 těchto strojů. Oba typy, jak C-4, tak především C-104, sloužily nejprve v čs. vojenskému letectvu a postupně byly předávány do aeroklubů, kde se používaly rovněž jako vlečné. Jejich význam pro výcvik čs. vojenských a sportovních letců byl značný.
Do sbírky Vojenského historického ústavu Praha se dostal letoun Aero C-104 výrobního čísla 167, zhotovený patrně v roce 1947 a dodaný MNO. Původně létal ve vojenském letectvu, ale v říjnu 1953 byl předán Svazarmu a přidělen Krajskému aeroklubu Nitra. Zároveň mu bylo vydáno Osvědčení o způsobilosti k létání a přidělena rejstříková značka OK-AXM.
Na Slovensku stroj působil až do generální opravy v roce 1956. Ta byla provedena v Leteckých opravnách Trenčín a jeho zálet uskutečnil kpt. Ján Reich dne 15. března. Krátce poté byl OK-AXM přidělen Krajskému aeroklubu Olomouc a nadále působil v rámci aeroklubů moravských. Zřejmě létal i ve slavných olomouckých akrobatických skupinách, jak o tom svědčí jeho původní pestré zbarvení. Svoje letecké působení ukončil 27. září 1964 s celkovým náletem 996 h při 2 741 startech.
Do sbírky VHÚ byl předán aeroklubem Olomouc na počátku září 1967. Celý rok byl pak ošetřován v národním podniku Moravan Otrokovice, načež jej technici Letecké skupiny VM na jaře 1969 rozebrali a uložili do depozitáře. K jeho novému oživení došlo až v roce 1972, kdy byl bez větších úprav zapůjčen muzeu Tatra-Kopřivnice, kde měl symbolizovat slavnou předválečnou výrobu Závodů Ringhoffer-Tatra. Při reinstalaci expozic Technického muzea Tatra byl po další náročné renovaci zavěšen v hlavní budově, ovšem již v dobovém markingu jako Tatra T-131, OK-TAB, tedy první sériově postavený kus T-131.