Rakouská automatická pistole Steyr M. 12

Když se na rakousko-italské frontě v italských Alpách objevily dvouhlavňové samopaly Villar Perosa M. 1915, jimiž byli vyzbrojeni příslušníci italských horských sborů (Alpini) a úderných jednotek (Arditi), museli rakouští vojáci čelit útokům Italů vyzbrojených lehkou, snadno přenosnou automatickou zbraní s vysokou kadencí, jejíž jediná nevýhoda oproti kulometům spočívala v použití poměrně slabého pistolového náboje. Klady však převažovaly.

Zřejmě první kus, jenž se rakouským vojákům podařilo během bojů v Dolomitech ukořistit, vyzkoušela technická vojenská komise (Technisches Militär-Komitee – TMK) ministerstva války v polovině července 1916 ve vídeňském Arzenálu. Snaha vyzbrojit rakouské jednotky podobnou zbraní, nevedla přímo k vývoji pozdější kopie italského samopalu s názvem Sturmpistole M. 18 v ráži 9 mm Steyr, jelikož obě hlavní zbrojovky ve Štýru a v Budapešti neměly volné konstrukční a výrobní kapacity, aby se mohly vývoji nové zbraně věnovat.

Oesterreichische Waffenfabriks-Gesellschaft (OEWG) ve Štýru sice v září 1916 experimentálně upravila standardní armádní pistoli M.7 pro střelbu dávkou, avšak projekt na zvýšení kapacity nábojové schránky zůstal nedokončen. V listopadu 1916 však TMK představila ministerstvu války návrh pistole M. 12 vybavené odnímatelnou pažbou, prodlouženou nábojovou schránkou s kapacitou 16, 20 nebo 24 nábojů a přepínačem režimu střelby. Kromě toho představila možnost konstrukce spřažení dvou pistolí, čímž by se zvýšila palebná hustota. Nejmenší problém navrženého projektu představovaly odnímatelné pažby, jelikož štýrská zbrojovka měla na skladě 500 kusů ještě z dob, kdy je nabízela společně s pistolemi M. 1911. Do výroby se však dostaly pouze pistole s prodlouženými nábojovými schránkami na 16 nábojů, což odpovídalo dvěma nábojovým páskům po osmi nábojích; schránky s vyšší kapacitou tak zůstaly pouze ve stadiu projektu.

Řešení přepínače režimu střelby přihlásila OEWG k patentové ochraně 19. prosince 1916 a spočívalo v konstrukci přídavného táhla spouště, jehož přední výstupek tvořil spojovací člen pákou automatického vypouštění kohoutu, zavěšenou na pravé straně spouště. K uvolnění kohoutu při uzamčení závěru sloužilo vodicí žebro závěru, jehož přední část stlačila páku automatického vypouštění a posunula přídavné táhlo dopředu. Zadní výstupek táhla stlačil pero záchytu kohoutu a uvolnil kohout. Stlačením páky přepínače režimu střelby směrem dolů došlo ke snížení páky automatického vypouštění a stlačená spoušť ovládala pouze původní táhlo spouště. Patent nesl číslo 79 594 a byl vydán 29. prosince 1919.

Štýrská zbrojovka zřejmě již v září 1916 vyrobila jeden exemplář pistole s prodlouženou nábojovou schránkou na 16 nábojů a vybavila jej odnímatelnou pažbou, ten však ještě neměl přepínač režimu střelby, stejně jako jej nemělo všech 200 do února 1917 vyrobených a odeslaných zbraní. K jejich úpravě pro nepřetržitou střelbu došlo podle všeho až následně. Zprávy o zkouškách pistolí v armádní střelecké škole v Bruckneudorfu a praktické poznatky z frontového nasazení poukazovaly na nízkou stabilitu zbraně při střelbě, příliš vysokou teoretickou kadenci okolo 1200 ran/min. a v neposlední řadě obtížné plnění nábojové schránky zejména při stlačování sloupce nábojů z druhého pásku.

Koncem července 1917 ovšem sdělilo ministerstvo války štýrské zbrojovce, že program výroby pistolí, označovaných jako Repetierpistole M. 12 mit langem Magazin und Anschlagkolben, se zastavuje. Dosud není jasné, s jakými představami o produkci ministerstvo počítalo. Zastavení prací se netýkalo pouze stejného provedení, jaké měly pistole z 200kusové partie, ale týkalo se rovněž případné další výroby spřažených pistolí (Doppelpistolen). Štýrská zbrojovka stihla vyrobit pouze 50 zkušebních kusů, přičemž v kompletním stavu se nedochoval ani jeden exemplář, takže jejich podobu známe jen z dobových fotografií a nákresů.

Všechny automatické pistole Steyr M. 12 byly vyrobeny v roce 1916 a měly výrobní čísla v samostatné vzestupné číselné řadě, počínaje číslem 1. Výrobními čísly v rozsahu od 200 do 300 byly očíslovány spřažené pistole (každá měla samostatné výrobní číslo). Dnes je známo jen 24 dochovaných exemplářů, z nichž pouze jeden pochází ze spřažené pistole.

Historie pokusných automatických pistolí M. 12 byla v minulosti zatížena řadou nepřesností, spekulativních tvrzení a fabulací, s nimiž se již odborná literatura dokázala vyrovnat a uvést je na pravou míru.

Exemplář s výrobním číslem 130 získalo muzeum v roce 1952 převodem z Posádkové správy 13 v Olomouci.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Ráž: 9 mm Steyr
• Celková délka: 215 mm
• Výška: 233 mm
• Šířka: 30,2 mm
• Délka hlavně: 129,7 mm
• Délka záměrné: 161 mm
• Kapacita zásobníku: 16 nábojů
• Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 1 112 g