Muži bojující morseovkou

01–19–327

“Všichni v pořádku. Adresy špatné. Klaban v koncentráku, Fidrhel pod dohledem, Vohralík odmítl. K důkazu totožnosti hrejte v sobotu, neděli a pondělí rozhlasem Kolíne, Kolíne. AKALS“ Tuto radiodepeši stanice MARTA přijala ve Velké Británii Vojenská rádiová ústředna (VRÚ) exilové čs. vojenské zpravodajské služby v anglickém Hockliffe u Bedfordu 19. dubna 1944 v 08.02 hod s velkým nadšením bez ohledu na její obsah. Konečně se od ledna 1943 podařilo navázat radiové spojení s okupovanou vlastí! To celou tu dobu viselo jen na kurýrním spojení se zástupcem československé rozvědky ve Švýcarsku a vzácně občas ve Švédsku a Turecku.

Depeši odeslal radiotelegrafista paraskupiny BARIUM četař aspirant Josef Žižka, který potom v složitých protektorátních poměrech udržoval spojení s Anglií, byť s určitými problémy a přestávkou na konci roku až do 14. ledna 1945. O dva dny později však zradou padl do rukou gestapa a ve vězení na Pankráci se 18. ledna 1945 oběsil. Za dobu své operační činnosti vyslal do Anglie 287 depeší!¨

ZDENA A EVA

Déle než on vysílali z okupovaných českých zemí v letech 1944-1945, jen jeho kamarádi četař aspirant Čestmír Šikola (radiostanice EVA – od 30. dubna 1944 872 depeší!) a rotný Karel Niemczyk (radiostanice ZDENA od 21. května 1945 415 depeší).

Práce radiotelegrafisty v nacisty okupované zemi byla nesmírně důležitá a samozřejmě i velice riskantní. Přestože všichni parašutisté, vyslaní do okupované vlasti z Velké Británie, procházeli při výcviku základy radiotelegrafie, skutečně specializovaných a dobře vycvičených radiotelegrafistů bylo do českých zemí a na Slovensko vysláno čtyřiadvacet. Radista byl s vlastním spojovacím plánem určen k radiostanici, které měly krycí označení v podobě ženských jmen (Libuše, Zdena, Jarmila, Míla, Anna...).

Každý z nich měl jiný osud. Četař Antonín Kubec a desátník Bohumír Kobylka byli s dalšími pěti příslušníky paraskupin IRIDIUM a BRONSE sestřeleni německou protiletadlovou obranou u Mnichova v noci 14. března 1943. Dalším sedmi mužům se po seskoku z různých důvodů – většinou pro poruchu či ztrátu radiostanice při vysazení – nepodařilo navázat spojení. To byl i případ svobodníka aspiranta Františka Pavelky, vysazeného již 4. října 1941 u Koudelova na Čáslavsku, jehož nacisté dopadli již za tři týdny v Praze a 11. ledna 1943 jej popravili. Za ním odcházeli na křižovatky života a smrti další muži, bojující s německými okupanty především s pomocí Morseovy abecedy:

* Svobodník Jiří Potůček (SILVER A – legendární radiostanice LIBUŠE s 578 depešemi, spojená s tragickým osudem osady Ležáky) byl na útěku vyčerpaný v lese ve spánku zákeřně zastřelen 2. července 1942 českým četnickým strážmistrem Půlpánem nedaleko Trnové u Pardubic.

* Četař Vladimír Škacha (SILVER B – BOŽENA) spojení nenavázal, protože se jeho radiostanice při seskoku poškodila, unikal gestapu od prosince 1941 až do ledna 1945, kdy byl během přestřelky v Ostravě těžce raněn a zajat, konce války se dožil v koncentračním táboře Flossenbürg.

* Svobodník Viliam Gerik (OUT DISTANCE – LÍDA) rezignoval po počátečních neúspěších při navazování kontaktů v Praze a sedm dní po seskoku 4. dubna 1942 přihlásil na české policii, která jej předala gestapu. Po válce byl za své selhání při vojenské operaci v roce 1947 popraven.

* Svobodník Oldřich Dvořák (STEEL) dopravoval do vlasti záložní radiostanici, které se v úkrytu zmocnili nacisté, byl zastřelen 9. července 1942 v Radošovicích u Skalice při pokusu o přechod hranic na Slovensko.

* Svobodník Lubomír Jasínek (ANTIMONY – BARBORA) se otrávil v obklíčení 16. ledna 1943 v Rovensku pod Troskami.

* Rotný Karel Niemczyk (CALCIUM – MILADA) vedl z okupovaného území intenzivní rádiový provoz od 21. května 1944 do 11. dubna 1945. Na konci války byl však „zajat“ sovětskými partyzány a bylo mu tak znemožněno úspěšně dokončit svou misi.

* Rotný Oldřich Janko (SULPHUR – PAVLA) byl zajat a po zradě svého velitele donucen k rádiové protihře „Wallenstein“, předem smluvenými znaky v depeších však varoval VRÚ, byl potom nacisty popraven 1. března 1945 v Terezíně.

* Rotný František Nedělka (CHALK – LUDMILA) byl také zajat nacisty a donucen k rádiové protihře „Seni“, rovněž se mu však podařilo smluvenými znaky varovat VRÚ, konce války se dožil v internaci na Jenerálce v Šáreckém údolí v Praze.

* Četař aspirant Jaroslav Šperl (CARBON – JARMILA) unikl v dubnu 1944 se štěstím německé razii po seskoku skupiny a později řídil od ledna 1945 radiové spojení domácích odbojářů ze dvou amatérských vysílaček na jihu Moravy.

* Četař aspirant Čestmír Šikola (CLAY – EVA) vedl z okupovaného území intenzivní rádiový provoz od 30. dubna 1944 do 31. března 1945. Po válce se mu vězením „odměnil“ za jeho hrdinství komunistický režim.

* Rotný Rudolf Novotný (SPELTER – LENKA) spolu s četařem Janem Vavrdou vedli po ztrátě původní radiostanice v červnu 1944 korespondenci s VRÚ od ledna 1945 prostřednictvím amatérské radiostanice, díky níž přijali v dubnu dva letecké shozy zbraní a vojenského materiálu o objemu 9 tun.

* Rotný František Bíroš a četař aspirant Drahomír Vaňura (MANGANESE – MARIENKA) v průběhu Slovenského národního povstání udržovali spojení s VRÚ ve prospěch vojenského štábu povstání a po pádu povstání byli na ústupu v horách nacisty 31. října 1944 zajati a zavražděni.

* Rotný František Trpík (GLUCINIUM – MARIE) přišel o obě vysazené radiostanice při seskoku, během vynuceného přesunu na Slovensko byl 27. července 1944 zatčen. Byl vězněn v Praze, kde se 5. května 1945 při vypuknutí povstání dostal na svobodu.

* Rotný Karel Svoboda (WOLFRAM – JINDRA) byl čtyři dny po seskoku 18. září 1944 dopaden nacisty v Beskydech. Protože nebyl ochoten ke spolupráci, skončil v koncentračním táboře Flossenbürg, kde se však naštěstí dožil konce války.

ANNA, VĚRA a JARKA

Poslední den války byly v protektorátu ve spojení s VRÚ tři radiostanice – ANNA, VĚRA a JARKA – které obsluhovali podporučíci Jaroslav Klemeš, Alois Vyhňák a kapitán Pavel Hromek v rámci výsadkových operací PLATINUM a BAUXITE. Přijali mimo jiného několik shozů zbraní a Jaroslav Klemeš se svou radiostanicí ANNA byl při přípravách povstání v Praze jediným pojítkem České národní rady se světem za frontou.

Vysazení radisté museli často vedle odvahy projevit nejen radiotelegrafickou šikovnost a technický talent, ale také někdy nadání pro improvizaci.

Když například paraskupina PLATINUM přišla při seskoku u Nasavrk 17. února 1945 o obě radiostanice, Alois Vyhňák sestavil z jejich trosek nouzový vysílač, kterým informoval VRÚ o situaci a vyžádal si shoz nového materiálu. Organizační talent pro změnu projevil Jaroslav Šperl ze skupiny CARBON, který neměl k práci radiotelegrafisty příliš vztah, nebavila jej, vykazoval v ní spíše podprůměrné výsledky a opakovaně žádal, aby po vysazení plnil jiné úkoly. Nebylo mu sice vyhověno, ale on si dokázal poradit. Sehnal si v řadách domácích odbojářů v osobách Jaroslava Kuchaře (předválečného radisty letecké společnosti) a rotného Aloise Všetišky (zběha z vládního vojska) kvalitní radiotelegrafisty, které řídil a s jejichž pomocí vykorespondovali na dvou amatérských vysílačkách deset leteckých shozů zbraní pro domácí odboj!

Hluboce věřící evangelík Josef Žižka z úvodu tohoto textu se často obával toho, že jako radista selže. Byly to zcela zbytečné obavy. Jeho předchozí pečlivá příprava při výcviku a nesmírně odpovědný přístup k plnění úkolu z něj udělaly spolehlivý pilíř operace BARIUM i úctyhodného muže, který pro svobodu a životy jiných obětoval sebe.

Jindřich MAREK