WAGNER, Otto. S cizineckou legií proti Rommelovi

Dne 20. května 1974, před padesáti lety, vydechl naposledy plukovník Otto Wagner, jeden z nejznámějších československých důstojníků a příslušníků francouzské cizinecké legie. Jeho jméno se stalo po bojích v severní Africe legendou, stal se rytířem Čestné legie a patřil také mezi pouhé čtyři Čechoslováky vyznamenané francouzským Ordre de la Libération – Řádem osvobození. Připomeňme si stručně tohoto mimořádného vojáka.

Otto Wagner se narodil 28. března 1902 na Smíchově, odmaturoval na reálném gymnáziu v Berouně a rozhodl se pro vojenskou kariéru. Vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích a následně i francouzskou École spéciale militaire de Saint-Cyr a stal se důstojníkem československé armády, v níž dosáhl hodnosti štábního kapitána. Prošel jako velitel kulometné roty na Oravě bouřlivým podzimem 1938 a v březnu 1939 vyhlášením výjimečného stavu na Slovensku. Krátce po okupaci odešel i s manželkou do Polska a odtud do Francie, kde chtěl vstoupit do cizinecké legie. Začátek války jej zastihl ještě v Evropě a on požádal o přeložení k čs. armádě, kterou jako přednosta vojenské kanceláře na čs. konzulátu v Marseille pomáhal organizovat. Následně sloužil u 1. praporu 2. čs. pěšího pluku jako velitel a později zástupce velitele. Na této pozici prošel bojovým nasazením v bitvě o Francii a následnou evakuací do Velké Británie.

Na půdě Spojeného království se mu ale v čs. armádě nedařilo. S ohledem na vysoké počty důstojníků a jeho kritické postoje k poměrům v čs. vojsku byl dlouho nezařazený, a poté co se připojil k stížnosti tento stav zaslané prezidentu Benešovi, byl dokonce dočasně propuštěn mimo činnou službu. V dubnu 1941 proto odešel s prezidentovým svolením k de Gaullovým Svobodným Francouzům. Jako velitel roty u II. praporu 13. půlbrigády cizinecké legie se zúčastnil operace Exporter, tedy dobytí vichistické Sýrie. V následujícím roce se opakovaně vyznamenal na severoafrickém bojišti jak v bitvě o Bír Hakejm, tak v druhé bitvě u al-Alamejnu, během níž byl již zástupcem velitele II. praporu 13. půlbrigády. U Alamejnu utrpěl těžké zranění, načež zastával několik týlových funkcí a do boje se v Africe již nezapojil. Působil na pozici velitele III. praporu 13. půlbrigády.

Ve Velké Británii prošel sabotážními kurzy a kurzy pro boj v týlu nepřítele, ale na bojovou pozici se dostal až v lednu 1945, kdy převzal velení II. praporu 123. partyzánského pluku FFI „Foch“, s nímž se zúčastnil bojů o atlantický přístav Royane, který padl pod útokem v polovině dubna, a následně i obléhání La Rochelle (oba přístavy patřily k německým „kapsám“ na atlantickém pobřeží, stejně jako Československou obrněnou brigádou obléhaný Dunkerque). Ve francouzské armádě dosáhl hodnosti podplukovníka a byl vysoce ceněn.

Po návratu do Československa mu byla udělena hodnost podplukovníka a převzal prozatímní velení 20. pěšího pluku na Slovensku. Roku 1946 se jako velitel skupiny „Otto“ účastnil bojů proti banderovcům, za což byl povýšen na plukovníka. Následující rok zastával funkci zástupce velitele brigády v Karlových Varech a od dubna 1949 sloužil jako velitel motorizované brigády v Olomouci. Absolvoval nejvyšší vojenskou akademii v Praze, ale roku 1951 byl z politických důvodů poslán do výslužby. O dva roky později byl zatčen a odsouzen ke dvěma letům vězení a ztrátě hodnosti za hromadění zbraní a nabádání k útěku do zahraničí. Propustili jej na amnestii roku 1954, ale nadále pracoval již jen jako pomocný dělník. Do důchodu odešel roku 1962 a přivydělával si jako brigádník v cementárně. Zemřel v jihlavské nemocnici 20. května 1974. Po zdlouhavém jednání byl pohřben 15. května 1976 na hřbitově cizinecké legie v Puyloubier.

Otto Wagner po sobě kromě služebních záznamů ve vojenském archivu zanechal také své válečné memoáry. Jeho dnes prezentovaná kniha vyšla poprvé za nastupující normalizace roku 1970 a končila závěrem roku 1942. Zpracována byla podle jeho deníku z bojů v Africe, dočkala se značné popularity a čtenáři se ptali po dalších osudech známého vojáka. Otto Wagner se proto snažil zajistit druhé rozšířené vydání, ale to se mu již nepodařilo. Podruhé kniha vyšla až roku 1995 včetně pasáží týkajících se období do roku 1945 a krátkého vysvětlujícího doslovu od Milana Šilhana a Leonida Křížka. Publikace formátu A5 s pevnými vázanými deskami obsahuje fotografické přílohy přibližující Wagnerovu neobyčejnou válečnou odyseu. Jedná se o klasickou, mimořádně čtivou a poutavou knihu pamětí, která patří ke zlatému fondu svého žánru.

Citace:

WAGNER, Otto. S cizineckou legií proti Rommelovi. 2. [rozšířené] vyd. X-Egem, Praha 1995. 277 s.

Zdeněk Munzar