Snímek zachycuje obsluhu 30,5cm moždíře vz. 1911 v palebném postavení během první světové války. Na poznatky z rusko-japonské války v letech 1904‒1905, kdy Japonci při obléhání pevnosti Port Artur úspěšně použili 28cm moždíře, reagovaly armády celého světa, nevyjímaje armádu Rakousko-Uherska. Dělostřelectvo monarchie mělo v té době ve výzbroji pouze 24cm moždíř vz. 1898, proto už v roce 1907 začalo vyvíjet nové těžké dělostřelectvo. Nejdříve byla v plánu zbraň o ráži 28 cm, ale nakonec bylo rozhodnuto, že se bude jednat o zbraň ráže 30,5 cm s minimálním dostřelem 8 km, která se také bude snadno dopravovat v rozloženém stavu.
Jediným podnikem na území Rakousko-Uherska, který dokázal tuto zbraň vyvinout a vyrobit, byly Škodovy závody v Plzni. Těm byl také vývoj začátkem roku 1908 zadán a již 1. října 1908 byla hotová konstrukce. Prototyp byl dokončen napřesrok a 22. července 1910 došlo ke zkušebním střelbám na škodovácké střelnici v Bolevci.
Při této zkoušce se objevilo několik problémů, zbraň musela být překonstruována, aby splňovala všechny požadavky. Mimo jiné obdržel moždíř nově dva brzdící válce. Tím dostal podobu, pod kterou ho známe dnes. Druhé zkušební střelby se odehrály v lednu 1911, v nichž zbraň již obstála. Následně bylo přistoupeno k převozu na vojenskou střelnici u Vídeňského Nového Města, kde došlo k rozsáhlým zkušebním střelbám. Ty dopadly výborně a v lednu 1912 došlo k objednání první série.
Dodávka prvních moždířů proběhla v září 1912, čímž zároveň došlo k jejich zavedení do výzbroje dělostřelectva rakousko-uherské armády pod označením 30,5cm Mörsel M11, tedy 30,5cm moždíř vz. 1911.
Moždíř byl v předvečer první světové války ve svých parametrech absolutní špičkou. O kvalitách této zbraně mluví i to, že si německá armáda vyžádala na začátku války pomoc čtyř baterií k dobývání belgických a francouzských pevností. Nasazení moždířů do bojů bylo velice pestré a našli bychom je prakticky na všech frontách v Evropě.
Tato zbraň se dočkala využití v poválečných letech, a to ve výzbroji Itálie (ta je získala jako válečnou kořist), Maďarska, Rumunska a Jugoslávie. Dva kusy se nacházely také v Rakousku, ale to je nesmělo dle mírových dohod používat, a proto sloužily pouze jako muzejní exponáty. V Československu sice nějaké kusy moždíře vz. 11, potažmo vz. 11/16 zůstaly, ale armáda zavedla do výzbroje pouze modernější moždíř vz. 16. Část moždířů byla později nasazena na bojištích druhé světové války.