Řád nizozemského lva byl jako vysoká záslužná dekorace založen králem Vilémem I. krátce po skončení napoleonských válek, dne 29. září 1815. Určen byl pro občany Nizozemí i pro cizince, výjimečně zasloužilé v občanském smyslu: jednalo se často o ministry, starosty větších měst, zahraniční diplomaty, vědce, umělce nebo vysokoškolské pedagogy.
Zajímavostí řádu je, že se jeho držitelé v časech personální unie mezi Nizozemím a Lucemburskem automaticky stávali i držiteli lucemburského Řádu dubové koruny. Po opětovném rozpadu unie tato výsada zanikla.
Řád se skládá ze tří tříd (velkokřižník, komandér a rytíř), z nichž pouze ta nejvyšší bývá frekventovaněji udělována cizincům – nejčastěji významným politickým návštěvám a hlavám cizích států. Nižší třídy jsou častěji distribuovány do nizozemské společnosti. K řádu byla od 19. století přičleněna i nižší medaile, zvaná Medaile bratrů Řádu nizozemského lva. Udělována byla osobnostem, které si sice zasluhovaly adekvátní uznání, udělení samotného řádu jim však upíralo příliš nízké postavení nebo původ. Medaile se spolu s vývojem moderní společnosti stala postupem 20. století nadbytečnou. Od roku 1960 se neudělovala a roku 1994 byla definitivně zrušena.
Popis:
Řádová hvězda o průměru 82 mm má osmicípý tvar, tvořena je ostrými vroubenými paprsky a je ražena z bohatě zlaceného stříbra. Na střed hvězdy je položen bíle smaltovaný maltézský kříž, který nepřesahuje okraj hvězdy. Ramena kříže jsou zakončena pozlacenými kuličkami. V těžišti kříže se nalézá kruhový medailon, v němž je modře smaltované pole s děleným nápisem VIRTUS / NOBILI / TAT (v překladu z latiny „ctnost šlechtí“). Na zadní straně je hvězda opatřena svislou upínací jehlicí. Postrádá značení výrobce.