Na přelomu čtyřicátých a padesátých let začal konstruktér Ing. Zdeněk Rublič uvažovat o nástupci svého úspěšného letounu M-1 Sokol. Po dlouhé době studia a dílčích pokusů navrhl choceňský kolektiv celokovovou třísedadlovku XLD-40 Mír. Na první pohled zaujala neobvykle řešeným podvozkem a hlavně motýlkovými ocasními plochami. Konstrukce však nebyla příliš úspěšná, a tak byla na dlouhý čas odložena.
Teprve až počátkem roku 1953 došlo k obnovení prací na prototypech a vznikly dva kusy XL-40, zásadně přepracované s klasickými ocasními plochami. Poprvé se také v souvislosti s nimi objevilo jméno „Meta Sokol“. To mělo symbolizovat návaznost celokovového letounu na svého dřevěného předchůdce. Prototypy, určené jako vzory pro sériovou výrobu, byly pečlivě propracovány po stránce technologické. Byly maximálně zjednodušeny jednotlivé stavební celky, například křidélka byla po menších úpravách vzájemně zaměnitelná, pohyblivé ocasní plochy měly shodný tvar a lišily se pouze způsobem uchycení a ovládání. Také ostatní části draku se vyznačovaly minimem výztuh, přepážek a nýtových spojů. To ovšem za dodržení maximální pevnosti a tuhosti celého letounu.
První přepracovaný prototyp XL-40 Meta Sokol imatrikulační značky OK-KHA vzlétl v březnu 1956 a v létě jej následoval prototyp druhý OK-KHN. Oba již měly také upravený systém zavírání podvozku a klapek, kde klikový mechanizmus nahradil jednoduchý pákový. Druhý prototyp se již lišil velice málo od sériových strojů, kterých nakonec bylo v Chocni vyrobeno 106 kusů. Prototyp č. 002 poprvé vzlétl 31. srpna 1956 s choceňským zalétávacím pilotem Alfonsem Koblížkem. Již 7. září 1956 převzal letoun za Výzkumný a zkušební letecký ústav pilot Rudolf Duchoň, poté byly na stroji podnikány různé úpravy a zkoušky.
Zároveň se laborovalo s vývojovými vrtulemi V-402 E, V-406 a V-410, jeden čas letoun dokonce létal s dřevěnou vrtulí. Dne 17. května 1957 bylo letounu vystaveno Osvědčení o letové způsobilosti č. 2626, jako majitel byl uveden Omnipol a.s. V témže roce stroj absolvoval přehlídky v Paříži, Bruselu a okružní cestu po Německu. Posádku tvořili většinou pilot Alfons Koblížek, Ing. Rüssel a Dr. Jelínek. Při předvádění na letišti Borkenberge dne 14. června 1957 se pilotu Koblížkovi nepodařilo vysunout podvozek a stroj přistál na břicho.
Vrtule ovšem nebyla poškozena a letoun již druhý den létal. Poté probíhaly na stroji ve VZLÚ různé úpravy a opravy z provozu, mimo jiné byly na něj namontovány některé části z prvního prototypu OK-KHA. V roce 1961 se oficiálním majitelem letadla stal VZLÚ. Ke dni 25. listopadu 1963 byl letoun předán do Svazarmu, ale i nadále byl používán ke zkouškám, např. na něm byla namontovaná třílistá hydraulicky stavitelná vrtule V-506. Letoun skončil 20. prosince 1964 v Aeroklubu Letňany a měl nalétáno 827,5 h při 1568 startech.
Pro plánovanou Leteckou výstavu jej svazarmovci předali dne 29. září 1967 a následně na něm byla ve VZLÚ provedena oprava pro expoziční účely. Od té doby je stálou ozdobou expozice Leteckého muzea VHÚ.
Motor: Walter Minor 4-III o výkonu 105 k (77 kW)
Rozpětí 10,00 m
Délka 7,5 m
Hmotnost prázdného letounu 525 kg
Vzletová hmotnost 870 kg
Maximální rychlost 230 km/h
Dostup 4 850 m
Dolet 850 km