Ti, kdo dnes tak rádi bagatelizují aktivity českých odbojářů, budou v souvislosti s jeho rolí velitele paraskupiny SILVER A, která byla v okupované vlasti vysazena 28. prosince 1941, pro změnu rádi upozorňovat na jeho konspirační chyby (vedl si „válečný deník“ a měl u sebe sešitek se seznamem spolupracovníků!) či jeho vřelý vztah k ženám. Další spustí mantru o vysokých ztrátách domácího odboje za heydrichiády, aniž by byli schopni chápat zrůdnost nacismu a nutnosti boje proti němu v evropském kontextu. Titíž zpravidla paradoxně také rádi tvrdí, že český národ skoro žádný odboj nevedl. V roce 2007 rozčeřil hladinu veřejného mínění dvoudílný televizní film Operace Silver A. Odbojáře iritovalo, že je zde prý Bartoš líčen jako „floutek a ožrala“, jiní diváci oceňovali snahu o portrét plnokrevného chlapa se svými klady a zápory ve skvělém podání herce Jiřího Dvořáka. Alfréd Bartoš byl skutečně nečernobílý hrdina.
Před odletem do okupované vlasti ho přijal prezident Edvard Beneš. Opustil ji již v květnu 1939 pod záminkou vyřízení formalit s dědictvím ve Francii. Zde prošel krátce Cizineckou legií a v červnu 1940 se v řadách 2. čs. pěšího pluku účastnil bojů na hroutící se francouzské frontě. Po ústupu do Velké Británie prošel speciálním výcvikem na STS 26 ve Skotsku a mezi prvními dobrovolníky absolvoval parašutistický výcvik v Ringway. Jeho tříčlenná paraskupina s radiostanicí Libuše začala krátce po seskoku budovat rozsáhlou síť spolupracovníků a byla na Pardubicku po pět měsíců životně důležitým pojítkem domácího odboje se zahraničím. Síle nacistů však nešlo odolat…
Srdce Alfréda Bartoše se zastavilo 22. června 1942 v pardubické nemocnici den poté, co se v divoké přestřelce s gestapem střelil v obklíčení do hlavy, aby nepadl živý do rukou nepřítele. Zemřel ryzí chlap, jehož osud by naplnil atraktivní televizní seriál, pokud by ovšem nebyl nad síly většiny dnešních scenáristů a režisérů.