Jméno Josefa Buršíka a jeho fotografie se nedaly v době komunistické totality najít v žádné historické publikaci či článku. Byla to msta za jeho postoje, kdy tvrdil: „Nesmíme dopustit, aby bylo u nás po osvobození nastoleno takové politické zřízení, jaké jsme poznali v Sovětském svazu. Přísahal jsem, že doma nebudu mlčet o tom, jak nelidské je komunistické zřízení v zemi, kde zítra již znamená včera…“ Byla to i pomsta za to, že se mu po uvěznění v roce 1949 podařilo utéci za hranice.
Josef Buršík se narodil 11. září 1911 v starobylém chodském Postřekově a na svůj chodský původ byl vždy náležitě hrdý. Původním povoláním stavební asistent zažil osudné září 1938 v hodnosti četaře v západočeském pohraničí jako velitel jedné z čet pěšího pluku 18. Na počátku nacistické okupace odešel tajně do Polska a po jeho porážce skončil v internačním lágru pod správou sovětské NKVD. V únoru 1942 v Buzuluku vstoupil jako jeden z prvních do čs. jednotky, vyznamenal se v bojích u Sokolova a po absolvování sovětského tankového učiliště i u Kyjeva a v bojích o Ostravu. Válku ukončil jako velitel tankového praporu v hodnosti štábního kapitána.
Záhy se však ozvala válečná zranění, a dokonce i tuberkulóza. Prošel řadou sanatorií, ale bez ohledu na to čeští komunisté nezapomněli na jeho postoje. Proto byl v roce 1949 obviněn z velezrady a odsouzen na 10 let. Po svém odvolání proti rozsudku byl potrestán čtyřmi lety vězení navíc. Po zhoršení zdravotního stavu byl z neblaze proslulého Mírova převezen do olomoucké nemocnice, odkud se mu v srpnu 1950 podařilo uprchnout. S manželkou se mu potom zdařil i útěk do Bavorska, své dvě dcery však uviděl až po mnoha letech!
Na protest proti sovětské okupaci Československa v srpnu 1968 vrátil v Londýně Sovětům svá vyznamenání. I v dalších letech se podílel v den výročí sovětské okupace na demonstracích před sovětskou ambasádou. Přes chronickou tuberkulózu se dožil pádu komunismu a své rehabilitace v roce 1990 i povýšení do hodnosti generálmajora. To již v jeho vlasti mohly konečně vyjít pod názvem „Nelituj oběti“ i jeho paměti. Generálmajor Josef Buršík zemřel 30. června 2002 v britském Northamptonu. O tři roky později mu prezident republiky posmrtně udělil Řád Bílého lva.