Mise skončila úspěchem – třem vyslaným družiníkům se skutečně domácí odboj kontaktovat podařilo, další tři dosáhli území budoucího Československa, ale kvůli nepříznivým okolnostem úkol splnit nemohli. Akce přinesla bohužel i ztráty. Jednomu dobrovolníkovi se nepodařilo překročit frontovou linii a vrátil se k jednotce, dva zůstali nezvěstní a dva se stali prvními popravenými mučedníky České družiny.
Z nich zcela prvním byl Antonín Grmela, narozený 2. srpna 1891 ve Varšavě, tehdy hlavním městě ruského záboru v Polsku. Jeho otec byl český výrobce nábytku a matka Polka. Antonín Grmela měl dvě sestry. Vystudoval polské gymnázium ve Varšavě a v roce 1905 odešel na odbornou školu ve Valašském Meziříčí. Poté sbíral zkušenosti v nábytkářských firmách v Kyjevě a v Oděse a připravoval se na převzetí otcovy továrny ve Varšavě a její pobočky v Moskvě. Po vypuknutí první světové války vstoupil 26. srpna 1914 jako jeden z prvních dobrovolníků do České družiny a v prosinci byl vybrán k náročnému úkolu přechodu fronty a cestě do vlasti.
V Haliči byl 9. prosince spolu s Josefem Müllerem zatčen rakouským polním četnictvem. Oba byli 11. prosince eskortováni do Wadowic k rakouskému 4. armádnímu etapnímu velitelství, kde byli následující den shledáni vojenským soudem vinnými vyzvědačstvím a velezradou a odsouzeni k trestu smrti oběšením. Ortel byl vykonán ve dvě hodiny odpoledne 12. prosince 1914. Oba odsouzenci odmítli nechat si zavázat očí. Katem obou Čechů byl údajně – k obveselení přítomných rakouských důstojníků – Čech jménem Čepek. Za každého popraveného inkasoval po 20 korunách. Nebyl ve svém řemesle příliš zručný, Grmela se začal dusit, a aby kat popravu urychlil, musel se mu pověsit za nohy.
Otec Antonína Grmely zemřel ve Varšavě v roce 1920 ve věku pouhých 58 let. Půl roku po něm zemřela i Grmelova matka ve věku 48 let. V roce 1922 navštívil Evropu Grmelův bratranec Viktor Grmela z Rio de Janiera. Ve Wadowicích se mu podařilo objasnit poslední okamžiky obou odsouzenců a nalézt i místa jejich posledního odpočinku. Ostatky Antonína Grmely byly převezeny do vlasti v dubnu 1923 a za přítomnosti příbuzných pietně uloženy do rodinné hrobky ve Fryštáku.