Horké léto československého vojenského zpravodajství před pětaosmdesáti lety

Léto roku 1939 bylo horké nejen klimaticky. Československý protinacistický odboj se připravoval na vypuknutí války. V okupované vlasti vojáci intenzivně budovali rozsáhlou podzemní armádu. Pojmenovali ji Obrana národa. V exilu se připravovala obnova československé branné moci. Vlastenci doma i za hranicemi očekávali, že k ozbrojenému konfliktu dojde již velmi brzy. Všechny podstatné informace se tehdy sbíhaly ke zpravodajské skupině plk.gšt. Františka Moravce. Proslula odletem z vlasti do Velké Británie 14. března 1939, několik hodin před okupací českých zemí. Fakticky zahájila vojenský odboj. V souvislosti s ní se nabízí podstatná otázka, do jaké míry se jí podařilo odhadnout nejbližší agresivní záměry Hitlerova Německa. Odpověď nabízí tento příspěvek.

Nejvýznamnější poznatky československého vojenského zpravodajství v exilu nejlépe dokumentují jím sestavené přehledy zpráv z července a srpna 1939. Podstatné jsou především jejich souhrnné závěry. Založeny byly na vyhodnocení informací z vlastních agenturních zdrojů a od spojeneckých zpravodajských složek. Úsudky československých zpravodajců spěly správným směrem. Dokladem je zpravodajský přehled za červenec 1939. Jeho obsah zůstal z podstatné části v platnosti i v srpnu. Jedna z meritorních pasáží zněla takto:

„a) Po stránce vojenské: Je nesporné, že vojenské velení německé dostalo rozkaz, aby provedlo všechny přípravy pro operaci proti Polsku a učinilo obranná opatření proti západu. Tyto přípravy jsou v plném proudu a podle nesporně autentické zprávy mají býti skončeny do 15. srpna tohoto roku. Podle názoru anglických vojenských kruhů není vyloučeno, že tyto přípravy jsou urychlovány.

b) po stránce politické: Zdá se, že definitivní rozhodnutí politické, pokud se týče doby vyvolání události, dosud učiněno nebylo.

c) celkově: Německo provádí rozsáhlá vojenská opatření pro každý případ. Užije jich v příhodné situaci a v době, kterou si samo určí“.

Citovaný bod a) vycházel z podkladové zpravodajsko-analytické formulace, která zněla: „Zpravodajská střediska říšsko-německé armády dostala rozkaz, aby veškeré přípravy vojenského rázu řídila tak, aby byly skončeny do 15. srpna 1939. Od této doby očekává se v těchto kruzích tzv. Spannung, tj. zpravodajská pohotovost, která předchází všem vážnějším událostem vojenským (tak tomu bylo před okupací Rakouska, před událostmi v září minulého roku a počátkem března tohoto roku).

Tato zpráva jest doplněna zprávami z několika různých pramenů v tom smyslu, že všechny přípravy vojenského rázu, směřující k případné akci proti Polsku, mají býti skončeny do 15. srpna 1939 (např. zlepšování a rozšiřování komunikací, drážních objektů v německo-polském pohraničí apod.).“

Původní zpráva pocházela v tomto případě od Paula Thümmela, který pracoval pro československé vojenské zpravodajství od roku 1936 pod krycí značkou A-54. V létě 1939 působil jako hlavní důvěrník pražské úřadovny Abwehru. Pro Moravcovu skupinu sepsal strojopisný záznam. Předmětná informace v něm figuruje jako bod č. 20. V německém originále zní takto: „Spannung (v originále podtrženo – pozn. K. S.): Die Spannung wird, vorausgesetz, dass der Termin nicht nochmals geändert wird, am 15. August 39 einsetzen und zwar für alle (v originále podtrženo – pozn. K. S.) Abwehrstellen des Reiches“. Možný český překlad zní: „Pohotovost se stanovuje na 15. srpna 39 za předpokladu, že termín již nebude změněn, a sice pro všechny říšské úřadovny Abwehru.“

Zmiňované datum 15. srpna 1939 je možné porovnat s reálným vývojem německých příprav na válku. Podstatné jsou zde především datové údaje z roku 1939, které dokumentují podstatné momenty vývoje, který směřoval k přepadu Polska:

• 7. 2. – tímto datem byla opatřena patrně nejstarší známá zmínka o Plánu Bílý (Fall Weiß). Obsahuje ji plánovací studie (Planstudie) německé Luftwaffe. Naznačuje, že počátky zpracovávání plánu byly zřejmě ještě starší, pravděpodobně již z roku 1938.
• 27.–31. 3. – v tomto rozmezí byl vydán ústní příkaz říšského kancléře Adolfa Hitlera k rozvinutí příprav na válku tak, aby ji bylo možné zahájit v závěru srpna 1939.
• 3. 4. – genmjr. Wilhelm Keitel, náčelník Vrchního velitelství branné moci (OKW), vydal na základě nařízení říšského kancléře rozkaz náčelníkům vrchních velitelství pozemního vojska (OKH), letectva (OKL) a válečného námořnictva (OKM) ke zpracování záměrů a podkladů pro rozvinutí plánovacích opatření na strategické úrovni. Termín předložení byl stanoven na 1. 5. Keitelův zmíněný rozkaz vyjádřila Směrnice pro jednotnou válečnou přípravu branné moci na léta 1939/40 z 3. 4. 1939. Podle ní musela být akce proti Polsku se souvisejícími opatřeními proveditelná kdykoli od 1. 9. téhož roku.
• 11. 4. – Říšský kancléř schválil Směrnici pro jednotnou válečnou přípravu branné moci na léta 1939/40.
• 26.–27. 5. – v tomto rozmezí OKH předložilo říšskému kancléři všeobecnou koncepci operačního plánu. Odsouhlasil ji.
• 31. 5. – do tohoto dne předložili velitelé budoucích dvou skupin armád (skupina armád sever, skupina armád jih) další vypracované přípravy pro finální podobu plánu.
• 15. 6. – velitelství výše uvedených armádních skupin přistoupila k hlubšímu rozpracování plánu Fall Weiß poté, co byla jeho operační část schválena.
• 30. 6. – vyšší motorizované a tankové jednotky německého pozemního vojska zahájily kolem tohoto data přesun do blízkosti polských státních hranic. Tamtéž začaly směřovat další vyšší jednotky z posádek ve středním a západním Německu.
• 12. 8. – Říšský kancléř stanovil termín napadení Polska podle plánu Fall Weiß na 26. 8.
• 15.–16. 8. – OKW, resp. jeho zahraniční oddělení/Abwehr, vydalo rozkaz k zahájení ilegální přepravy zbraní a sabotážního materiálu do Polska pro sabotážní a teroristické struktury, budované z tamní německé iredenty. V závěru července skončil ve výcvikových táborech pozemního vojska výcvik sabotážních a teroristických oddílů Freikorpskämpfer „Ebbinghaus”. Následně zaujaly výchozí postavení v blízkosti polských státních hranic.
• 16. 8. – k tomuto datu byly zmobilizovány a v nástupních prostorech soustředěny další vyšší jednotky německé branné moci.
• 18. 8. – motorizované, tankové a další vyšší jednotky 1. sledu byly uvedeny do stavu pohotovosti k vyražení z nástupních prostorů.
• 22. 8. – Říšský kancléř oznámil nejvyšším představitelům branné moci rozhodnutí bezodkladně zaútočit na Polsko a potvrdil termín zahájení akce k 26. 8.
• 25. 8. – Říšský kancléř odložil zahájení útoku na Polsko, stanovené původně na 26. 8. Důvody spočívaly v politicko-diplomatickém taktizování.
• 26. 8. – zahájena všeobecná mobilizace německé branné moci.
• 31. 8. – Říšský kancléř stanovil zrána tohoto dne zahájení akcí nazítří.
• 1. 9. – napadení Polska podle plánu Fall Weiß.

Z výše uvedeného přehledu, je zřejmé, že datum 15. srpna, o nějž se jako o zásadní opíraly hlavní československé zpravodajské výstupy, se vskutku jeví jako významný kulminační bod. Je patrné, že vyznačoval fakticky poslední fázi německých příprav k napadení Polska. O tom, že s ním souvisejí významná opatření německého vojenského zpravodajství, nasvědčují zejména kroky, učiněné k 16. srpnu. Z toho důvodu je nutné předmětnému agenturnímu sdělení od agenta A-54 i souvisejícím podpůrným zprávám přiznat značnou objektivní hodnotu.

Exil se vyznačoval mnohými specifiky. Základní úkol vojenského zpravodajství ale nezměnil. V první řadě šlo o to, aby pro politické vedení odboje opatřovalo spolehlivé podklady pro zásadní rozhodnutí ve věcech československé účasti v předpokládané válce. Z řady zásadních důvodů bylo podstatné, že se plk.gšt. František Moravec dal se svou zpravodajskou skupinou k dispozici Edvardu Benešovi krátce po již zmíněném příletu na Britské ostrovy. Tito muži měli zcela jasno v tom, že Beneše uznávali stále jako hlavu státu a vrchního velitele. Vliv jejich poznatků lze rozpoznat mimo jiné v prezidentových vzkazech do vlasti z léta 1939, v nichž prognózoval příští události. Ve vzkazu do vlasti z 21. srpna 1939 Beneš označil dny od 20. do 30. srpna za pravděpodobné období napadení Polska. Na data 26. a 27. srpna upozorňoval jako na kritická. Zmíněné poselství putovalo do protektorátu kurýrní cestou.

Z uvedeného nástinu lze vyvodit následující závěry. Vojenské zpravodajství československého odboje ve sledovaném období neproniklo k nejutajovanějším skutečnostem Velkoněmecké říše. Nicméně kritickou, pečlivou a pozornou komparací dílčích poznatků z vlastních zdrojů se sděleními od spojeneckých zpravodajských organizací bylo objektivně schopno držet krok s vývojem obecné situace. V zásadě správně předvídalo dobu vypuknutí války, přestože klíčové informace postrádalo. Nešlo o pouhý odhad, ale o výsledek použití kvalifikovaných analytických a syntetizujících metod práce s informační materií rozličné úrovně a původu. Výstupy nebyly zaměřeny jen úzce vojensky. Nesly pečeť snahy o zohlednění širšího spektra faktorů, jež přispívaly k úplnějšímu zpravodajskému obrazu. Československý odboj díky této informační bázi nepostupoval nahodile, anebo jen na základě příliš obecného očekávání. Své politicko-diplomatické kroky, zejména v souvislosti s obnovou armády v zahraničí, zjevně podřizoval solidním zpravodajským předpokladům o nepříteli a jeho záměrech. Podstatné bylo zejména to, že mu tato podložená predikce umožnila zavčas promyslet, zpracovat a vládám spojeneckých zemí předložit formalizované koncepční návrhy a požadavky ve věci exilového vojska. Vypuknutí války československý odboj nepřekvapilo. Potvrdilo jeho očekávání.

Karel Straka