Jaroslav Kolovecký - Popravený odbojář s číslem 39

30. 07. 2024

Štábní kapitán in memoriam Jaroslav Kolovecký sloužil dlouhá léta v armádě v úřednické funkci. Přesto zahynul kulkou nepřítele. Za druhé světové války dostal zaměstnání jako vrchní administrativní oficiál zemského úřadu v Pra￾ze na Smíchově. V kanceláři jej zatklo 15. června 1942 gestapo.

Ve skupině vojáků sedí nadporučík evidenční služby Jaroslav Kolovecký (1889–1942) v první řadě uprostřed. FOTO: Archiv rodiny

V době heydrichiády strávil ve vazbě pankrácké věz￾nice v Praze pouhé tři dny. Německý soud jej odsoudil k trestu smrti a již 18. června jej zastřelili na kobyliské střelnici. V Národní politice 20. června 1942 byl uveden pod číslem 39 mezi osobami odsouzenými rozsudkem stanných soudů v Praze a Brně k trestu smrti zastřelením. Podle záznamu v zaměstnání byl odsouzen „pro čin nepřátelský Německé říši“. V poválečném souhrnném seznamu popravených během druhého stanného práva se uvádí „poskytoval úkryt osobám Říši nepřátelským a udržoval s nimi spojení“. O konkrétní příčině zatčení, rozsudku a popravy Jaroslava Koloveckého můžeme dodnes jen spekulovat. S největší pravděpodobností patřil k podzemní armádě Obrana národa. Narodil se 10. srpna 1889 na Žižkově (dnes součást Prahy). Vystudoval dvoutřídní obchodní odbornou knihkupeckou školu a pracoval jako knihkupec. Za první světové války sloužil u zeměbraneckého doplňovacího okresního velitelství v Praze jako rotmistr evidence a po vzniku samostatného státu pokračoval ve službě i v Československé armádě. Od září 1921 sloužil na Zemském vojenském velitelství Bratislava, pak i v Košicích a později v Klatovech. Roku 1935 se vrátil do Prahy a sloužil u doplňovacího velitelství v Praze na Invalidovně, kde zastával funkci vedoucího evidence mužstva. Nadřízení jej hodnotili velmi dobře, až výtečně. Až do likvidace armády roku 1939 byl zařazen jako úředník evidence vojáků a v říjnu 1935 dosáhl hodnosti nadporučíka. Byl ženatý s Marií Erbsovou a otcem jediné dcery. O popravě se dozvěděla jeho žena jen z novin. Později slyšela od jiné vdovy, že její muž se měl účastnit odbojové činnosti ve spolupráci s divizním generálem Hugem Vojtou, spoluzakladatelem odbojové organizace Obrana národa a vojenským velitelem podzemního Sokola. To nelze vyloučit, i když generála Vojtu zatklo gestapo již 13. února 1940. Jistotu o odbojové činnosti Jaroslava Koloveckého nemáme. Ovšem německý soud o ní pochybnosti neměl. V roce 1946 byl Jaroslav Kolovecký povýšen na štábního kapitána evidenční služby in memoriam a 16. února 1946 mu udělil prezident posmrtně i Československý válečný kříž 1939. Bez ohledu na přesný důvod jeho odsou￾zení je nesporné, že splnil svoji přísahu, postavil se nepříteli a zemřel smrtí vojáka.

Prokop Tomek

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 5. června 2020.

Aktuálně



Invaze 21. srpna 1968 přivedla do Československa skoro půlmiliónovou armádu

Invaze 21. srpna 1968 přivedla do Československa skoro půlmiliónovou armádu

21. 08. 2025
Letošní výročí Sověty vedené invaze do Československa 21. srpna 1968 znovu připomíná,…
Vznik 7. čs. střeleckého pluku „Tatranského“

Vznik 7. čs. střeleckého pluku „Tatranského“

19. 08. 2025
Minulý týden jsme si mohli připomenout další událost spjatou s historií čs. legií…
Při Tankovém dni budete moct obdivovat i "flak" z dolu Bílina. Chránil sudetskou chemičku, nyní zdobí muzeum v Lešanech

Při Tankovém dni budete moct obdivovat i "flak" z dolu Bílina. Chránil sudetskou chemičku, nyní zdobí muzeum v Lešanech

18. 08. 2025
Zhruba před měsícem byl do Vojenského technického muzea Lešany převezen velmi těžký…
V Náměšti odhalili památník věnovaný 311. peruti RAF. Autorem je výtvarník VHÚ Praha

V Náměšti odhalili památník věnovaný 311. peruti RAF. Autorem je výtvarník VHÚ Praha

15. 08. 2025
Posádkové muzeum Sedlec, Vícenice, které se nachází v areálu 22. základny vrtulníkového…
Před 80 lety - 13. srpen 1945 – Poslední doma, 2. část

Před 80 lety - 13. srpen 1945 – Poslední doma, 2. část

13. 08. 2025
Přinášíme vám druhou, závěrečnou část textu historika VHÚ Praha Jiřího Rajlicha, který…