Dominantní postavení štýrské zbrojovky (Oesterreichische Waffenfabriks-Gesellschaft Steyr – OEWG) se od počátku sedmdesátých let 19. století až do rozpadu monarchie opíralo především výrobu armádních pušek, později také kulometů systému Schwarzlose. Produkce samonabíjecích pistolí hrála ve výrobním programu továrny z hlediska celkového objemu vždy spíše okrajovou roli.
V roce 1909 uvedla zbrojovka na trh dva licenční modely pistolí vylepšené konstrukce Jeana Warnanta a Henriho Piepera, z nichž Pieper byl majitelem známé belgické zbrojovky. První model představoval kapesní variantu v ráži 6,35 mm Browning, druhý zvětšené provedení základního modelu, avšak zařízeného na náboj 7,65 mm Browning. Ačkoliv je zbrojovka uvedla na trh v témže roce, kapesní model dostal později označení Steyr 1909A, zatímco větší verze byla označována pouze rokem 1909. Konstrukčně shodné zbraně měly výklopnou hlaveň, zajištěnou v uzavřené poloze otočným záchytem s ovládací páčkou na levé straně těla pistole. Vratná pružina byla uložena s vodítkem nad hlavní, hák vodítka zapadal do vybrání v horní partii čela závěru, což zajišťovalo spojení závěru s vratným systémem. Pistole neměly vytahovač nábojnic, v případě selhače mohl střelec po vyklopení hlavně snadno odstranit nevystřelený náboj. Schránkový zásobník měl dva výřezy na zadní stěně, což umožňovalo střelbu jednotlivými ranami při vkládání ostrého náboje do vyklopené hlavně, aniž by střelec musel zcela vyjmout zásobník. Bicí mechanismus tvořilo kladívko, jež u většího modelu ovládalo výstražník, vyčnívající ze zadní stěny v případě napnutí bicího mechanismu.
Mimo civilní sféru doznal většího úspěchu model v ráži 7,65 mm Browning, zavedený pod označením M. 13 do výzbroje rakouského četnictva (Gendarmerie) a složek vojenské policie (Militärpolizeiwache). Od civilního provedení jej odlišovalo především závěsné poutko připevněné na levé straně u spodního šroubu střenky.
Pistole model 1909 vyráběla štýrská zbrojovka před válkou v letech 1909–1911 a jejich číslování začínalo od čísla 1001. Během válečných let plnila továrna především objednávky ministerstva války, mezi nimiž zakázky na pistole v ráži 7,65 mm Browning nefigurovaly.
V roce 1919 zbrojovka výrobu pistolí Steyr 1909 obnovila, ovšem ne nadlouho. Zastavila ji zřejmě z ekonomických důvodů během roku 1921. Přesto stihla ve Steyru vyrobit okolo 13 000 kusů. Exempláře z poválečné výroby jsou snadno odlišitelné od předválečné produkce podle kolmých hmatníkových drážek v zadní části závěru, ale také podle střenek s nápisem STEYR v kruhu.
Poslední období výroby spadá do let 1928–1929, kdy štýrská zbrojovka konstrukci pistole upravila a doplnila ji vytahovačem nábojnic, avšak odstranila výstražník, signalizující napnutí bicího mechanismu. Exempláře z poslední etapy výroby jsou rovněž rozpoznatelné podle dodatkového písmene P za výrobním číslem, jehož význam dosud není objasněn. Během uvedených let 1928–1929 továrna vyrobila přibližně 11 000 pistolí. Celková produkce je dnes odhadována na 60 500 pistolí.