Eduard Josef Lobkowicz - Princ od Tobruku

14. 08. 2024

Do boje za obnovu československého státu se v letech 2. světové války zapojili také mnozí příslušníci české aristokracie, a to jak doma, tak i za hranicemi. Bývalý roudnický vévoda Max Lobkowicz (1888–1967) odešel v roce 1939 z obsazené vlasti a od roku 1941 byl vyslancem a později prvním velvyslancem československé exilové vlády u britského dvora. Nebyl však jediným příslušníkem tohoto starobylého českého rodu – jeho příbuzný Eduard Josef Lobkowicz po celou válku sloužil v řadách československé zahraniční armády.

Eduard Josef Lobkowicz (1899–1959) jako důstojník čs. zahraniční armády na Středním východě.
FOTO: VHÚ Praha

Narodil se 20. června 1899 na zámku Hradiště v Blovicích nedaleko Plzně. Pocházel z tzv. dolnobeřkovické větve Lobkowiczů a před rokem 1918 mu náležel titul prince. Po maturitě v letech 1. světové války narukoval do rakousko￾uherské armády a ve službách monarchie stihl ještě získat důstojnickou hodnost. Hned po demobilizaci odjel stu￾dovat do Vídně a následně pak do USA, kde pracoval v bankovním sektoru na Wall Street. V roce 1925 se zde oženil a založil rodinu. Počátkem 30. let se s manželkou a dětmi přestěhoval do Francie, kde jej zastihl začátek války. Již 4. září 1939 se dal k dispozici čs. vyslanectví v Paříži a v polovině dubna 1940 nastoupil službu u čs. jednotek v jihofrancouzském Agde. Po porážce Francie odjel na Britské ostrovy, avšak krátce na to byl odeslán na Střední východ, kde se ve stejné době formovala čs. vojenské jednotka. Lobkowicz u ní pod krycím jménem „de Lorme“ působil jako styčný důstojník a v konzervativním britském prostředí jí prokázal neocenitelné služby. V řadách Čs. pěšího praporu 11 – Východního se pod velením pplk. Karla Klapálka zúčastnil bojů v Sýrii a v říjnu 1941 s ním odjel do obleženého Tobruku. Zde prokázal velkou osobní odvahu a byl dvakrát zraněn. Jako jediný čs. voják v letech 2. světové války byl vyznamenán současně československým, polským i britským válečným křížem. Na návrh Jana Masaryka odjel v létě 1942 z Palestiny do Washingtonu, kde byl přidělen k úřadu vojenského a leteckého přidělence čs. vyslanectví. Díky svým předválečným kontaktům, rodinným vazbám, ale i jménu mu byly otevřeny dveře na místech, kam by se řadový československý diplomat dostal jen stěží. Demobilizoval v září 1945 v hodnosti kapitána. Odjel z USA do Evropy, avšak do Československa se již natrvalo nevrátil. Zemřel 2. ledna 1959 v západoněmeckém Freiburgu im Breisgau, krátce před sňatkem svého nejstaršího syna Eduarda, který za války bojoval v řadách americké armády, s Marií de Bourbon­‑Parma, neteří posledního rakouského císaře a českého krále.

Jiří Plachý

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 19. června 2020.

Aktuálně



Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

13. 12. 2025
V pátek 12. prosince 2025 uplynulo 108 let od prvního vydání Československého deníku,…
Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

11. 12. 2025
Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Vojenským fondem solidarity spustil 29.…
Tak trochu zamrzlé spojení

Tak trochu zamrzlé spojení

08. 12. 2025
V prosinci 1944 přijala československá Vojenská radiová ústředna (VRÚ) v anglickém Hocklife u Bedfordu…
Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

05. 12. 2025
Ve čtvrtek 4. prosince se v atriu Armádního muzea Žižkov konal křest rozšířeného…
Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

04. 12. 2025
Brannost – slovo, které provázelo celé generace. Znamenalo odvahu a odpovědnost, někdy…