Jezdecká socha husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova pochází z dílny českého sochaře a legionáře Vlastimila Amorta (1880–1950). Poprvé byla prezentována na výstavě Památníku odboje v pražském Klementinu v červnu roku 1927. Figurální zpracování navazuje svojí vysokou kvalitou na klasickou českou sochařskou školu založenou Josefem Václavem Myslbekem. Jan Žižka je ztvárněn ve středověké suknici, s prostým přehozem přes ramena. V pravé ruce třímá palcát. Figura koně je provedena v dynamické pozici. Kromě Žižkova palcátu zde jiné symboly husitství (například znak kalicha) nejsou vyobrazeny.
Vlastimil Amort pocházel z významné umělecké rodiny. Jeho otec Alois, bratr Václav i bratranec Vilém byli rovněž sochaři. V roce 1911 se i s manželkou Boženou přestěhoval do Ruska. Usadil se v Moskvě, kde získal záhy řadu veřejných zakázek (například pomník významného advokáta N. Plavkova, socha cara Mikuláše II.). V roce 1914 stál u zrodu České družiny a vytvořil rovněž předlohu jejího praporu. Věnoval se intenzivně agitační činnosti, pořádal přednášky, zakládal české komitéty. Ze zdravotních důvodů byl propuštěn z armády, načež se roku 1920 vrátil do vlasti. Působil v uměleckém ateliéru slévárny Františka Anýže v Praze. Zde byla i odlita i zmíněná Žižkova jezdecká socha.
Bronz, výška 970 mm.