Dílo vynikajícího představitele klasického českého malířství 19. století Mikoláše Alše zobrazuje ikonickou postavu našich dějin – Jana Žižku z Trocnova a Kalicha (kolem 1360–1424). Postava husitského vojevůdce je pojata v duchu pozdního romantismu. Mohutná figura, odvážný postoj a výraz plný odvahy a odhodlání charakterizují velikost této historické osobnosti, od jejíhož úmrtí uplynulo letos již plných 600 let.
Na podzim roku 1424 se Jan Žižka vypravil na tažení na Moravu. Se svými oddíly dorazil 24. září k Přibyslavi, kterou se rozhodl dobýt, a právě při obléhání města 11. října 1424 zemřel. O příčině smrti stejně jako o nálezu jeho ostatků se vedou spory.
Autor díla Mikoláš Aleš (1852–1913) patřil k tzv. generaci Národního divadla. Již velmi záhy začal projevovat nezvyklý malířský talent, a tak byl celkem logicky přímo předurčen dráze umělce. Od roku 1869 studoval na pražské Akademii výtvarných umění u profesorů Josefa Matyáše Trenkwalda a Jana Swertse. Během studia si současně přivydělával vyučováním kreslení. Ve dvaadvaceti letech zcela osiřel, a tak se natrvalo přestěhoval do Prahy. V roce 1879 společně s Františkem Ženíškem zvítězil s cyklem Vlast v konkursu na výzdobu foyer Národního divadla (šlo celkem o 14 lunet). Následně odjel na několikaměsíční studijní cestu do Itálie. Po návratu v letech 1880–1881 pracoval na čtrnácti velkých lunetách pro Národní divadlo a ilustracích pro Arbesův časopis Šotek. V roce 1889 vytvořil cyklus ilustrací národních písní s názvem Osiřelo dítě a následovaly další cykly. Pro neshody s vedením Národního divadla v Praze ztratil na čas práci a kreslil pro redakce různých časopisů. V letech 1893 až 1897 cestoval po Slovensku. Zajímavým faktem je, že jeho bratrancem byl otec malíře Josefa Váchala – Josef Aleš Lyžec. Jméno významného příbuzného otevřelo Josefu Váchalovi nepochybně snadněji cestu do pražského výtvarného prostředí.
Pastel na papíře, 2 070 x 75 mm.