Krátce po první světové válce se po celé Evropě rozvinula činnost nejrůznějších veteránských spolků, které sdružovaly bývalé příslušníky jednotlivých armád. Často se jednalo o organizace politické, někdy zase dobročinné nebo kulturní.
Jedním z největších spolků tohoto druhu byl FIDAC (zkratka francouzského názvu Fédération interallié des anciens combattans = Mezinárodní federace starých bojovníků). Organizace vznikla 28. listopadu 1920 v Paříži a stala se oficiálním sdružením veteránů bývalých dohodových armád. Československo patřilo vedle Francie, Velké Británie, Belgie, Itálie, Jugoslávie, Rumunska a USA k jejím zakládajícím členům. Největší část činnosti FIDACu zahrnovala sociální péči o rodiny padlých a starost o vojenské hřbitovy, rozeseté po celém kontinentu. Celkově měl počet členů FIDACu dosahovat až osmi milionů osob, v ČSR jich ale pravděpodobně nebylo více než deset tisíc. Činnosti spolku se větší pozornosti dostalo až ve třicátých letech, kdy se transformoval až na pomyslné mírové hnutí. Jeho charakter se postupně měnil vstupem bývalých Centrálních mocností, včetně Německa.
Československo se z organizace stáhlo v době mnichovských událostí a organizace samotná se definitivně rozpadla v roce 1940, kdy Němci porazili a okupovali Francii.
Bronzová medaile o průměru 36 mm a síle 3 mm je ražena z bronzu. Na averzu je v její ploše vyobrazena stojící ženská postava v tóze, která se každou rukou opírá o podstavce po bocích. Na podstavcích lze spatřit reliéfy hořících pochodní. Celý reliéf s postavou zdobí po obvodu plochy vavřínový věnec. Na reverzu se v těžišti plochy nachází přibližně obdélníková tabulka s letopočty „1918–19“, která je převýšena nápisem FIDAC. Tabulka je osazena na zdobný podstavec ve spodní části plochy. Po bocích zdobí výjev vavřínový věnec. Zcela v horní části plochy je stylizovaná olejová lampa s hořícím knotem. Medaile se zavěšovala na jednobarevnou, světle šedo-modrou stuhu.