Na podzim roku 1918 byly Centrální mocnosti už příliš vyčerpané a jejich obyvatelstvo bylo zmítáno neklidem. Již 14. října 1918 došlo v českých zemích ke generální stávce, o dva dny později – a příliš pozdě – byl vydán manifest císaře Karla I. o federalizaci Předlitavska a 18. října byla zveřejněna Washingtonská deklarace, v níž česká a slovenská exilová reprezentace vyhlašovala vznik Československa. Téhož dne zaslal americký prezident Wilson Rakousko-Uhersku mírové požadavky.
Dne 28. října 1918 bylo zveřejněno, že rakousko-uherský ministr zahraničí Gyula Andrássy ml. Wilsonovy podmínky přijal, což si česká veřejnost vyložila jako konec mocnářství. Davy lidí vyšly do pražských ulic, situaci však udrželi pod kontrolou tzv. „mužové 28. října“. Rakouské úřady se zprvu domnívaly, že čeští představitelé vystupují jménem autonomních českých orgánů ve smyslu císařova manifestu, a nebyly schopny efektivně reagovat.
K nenásilnému svržení rakouské moci došlo i na ostatních územích obývaných Čechy. 30. října přijala domácí slovenská reprezentace Martinskou deklaraci, jíž se i ona k novému státu přihlásila. Zdaleka ještě nebylo jasné, jaké bude mít Československo hranice, avšak nový stát již vznikl a s nadějí hleděl do budoucna.