Adolf Kašpar, Menáž, kolem 1915

Adolf Kašpar, Menáž, kolem 1915

V povědomí našich čtenářů je malíř a grafik Adolf Kašpar zapsán především jako vynikající ilustrátor. K nejznámějším a na dlouhou dobu nepřekonatelným patří jeho mistrovské žánrové scény z Jiráskova F. L. Věka nebo Babičky Boženy Němcové. Daleko méně známá je jeho volná malířská a grafická tvorba včetně souboru válečných akvarelů. Kašpar narukoval v roce 1915 k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 13 v Olomouci. Právě zde vznikl soubor jeho devíti žánrových scén ze života mužstva v olomouckých kasárnách. Prezentovaný akvarel představuje skupinu vojáků při výdeji stravy na jednom z nádvoří kasáren. V pozadí je patrný proviantní sklad, který autor detailněji zachytil na jiném díle tohoto souboru. V centru malby je kuchař při výdeji stravy a kolem postávají ve frontě vojáci s ešusy. Někteří po jídle nenuceně konverzují.

Autor díla Adolf Kašpar (1877–1934) pocházel ze severomoravského Bludova poblíž Šumperka. Jeho otec byl bohatý kupec, a proto mohl jít mladý Adolf na studia, když se po požáru domu v rodném městě přestěhovali do Olomouce. Od počátku však bylo jasné, že mu nebude souzena profesní dráha učitele, nýbrž umělce. Jeho mimořádného talentu si záhy všiml olomoucký knihkupec a nakladatel Romuald Promberger a doporučil mu studia na pražské Akademii výtvarných umění. Kašpar se také oženil s jeho neteří Jitkou Řepkovou. Za první světové války působil nejprve, jak již bylo řečeno, v Olomouci. Od roku 1916 spolupracoval s architektem Dušanem Jurkovičem na funerální výzdobě hrobů rakouských vojáků na slovensko-polském pomezí v západní Haliči.

Jeho celoživotní tvorba je spojena s oblastí Hané a především Lošticemi, kde si ještě před válkou pořídil s rodinou pozemek a v domě postaveném podle vlastního návrhu trávil až do roku 1932 každé léto. Když v roce 1934 navštívil Šumavu kvůli přípravě ilustrací pro knihu J. Š. Baara, dostal cestou k Čertovu jezeru mrtvici, na jejíž následky zemřel. Jeho mimořádný přínos kulturnímu dědictví 20. století je nesporný.

Akvarel na papíře, 290 x 460 mm.

Umělecké dílo bylo do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získáno formou převodu po roce 1919.

 

Aktuálně



Být hrdinou se v českých dějinách nevyplácí, říká v rozhovoru historik Jindřich Marek

Být hrdinou se v českých dějinách nevyplácí, říká v rozhovoru historik Jindřich Marek

09. 05. 2025
Česká republika si připomíná 80 let od konce druhé světové války, připravili…
Zákresy míst zásahů obětí Pražského povstání

Zákresy míst zásahů obětí Pražského povstání

08. 05. 2025
Vojenský historický ústav zveřejnil další digitální edici historického pramene s informacemi o…
Česká republika si připomíná 80 let od konce války: Respekt a úctu si zaslouží všichni padlí, řekl prezident

Česká republika si připomíná 80 let od konce války: Respekt a úctu si zaslouží všichni padlí, řekl prezident

08. 05. 2025
Nejvyšší představitelé státu v čele s prezidentem republiky Petrem Pavlem dnes u…
Technika ze sbírek VHÚ je k vidění i na Vítězném náměstí

Technika ze sbírek VHÚ je k vidění i na Vítězném náměstí

06. 05. 2025
V úterý 6. května odpoledne byla oficiálně zahájena výstava Nezapomeňme 80 na…
Do pražských ulic vyjela speciální tramvaj odkazující na výročí 80 let od Pražského povstání

Do pražských ulic vyjela speciální tramvaj odkazující na výročí 80 let od Pražského povstání

06. 05. 2025
Při příležitosti 80. výročí Pražského povstání a blížícího se výročí konce druhé…