Původně sovětské bitevní Iljušiny Il-10 u nás v licenci stavěné jako Avie B-33 měly na rozdíl od svých předchůdců plně zatažitelný hlavní podvozek, který se pomocí důmyslného mechanismu pootáčel a zavíral na plocho do hlubokých šachet umístěných v centroplánu letounu. Aby se ještě více zajistila aerodynamická čistota stroje za letu, kryly částečně podvozková kola a šachty mohutné kryty připevněné na hlavních nohách.
Jejich základem byl výlisek z duralového plechu o tloušťce 2 mm, který stabilizovaly a zpevňovaly vnitřní výztuhy nesoucí zároveň i ocelová kování pro montáž krytu na podvozkovou nohu. Z jeho provedení bylo patrné, že každý kryt se speciálně spasovával s konkrétním letounem a že nebyly mezi stroji vzájemně zaměnitelné.
Do sbírky VHÚ se poměrně kuriózním způsobem dostal kompletní podvozkový kryt s vyraženým číslem 1091. Pokud by šlo o výrobní a evidenční kód, mělo by se jednat o B-33 vyrobený licenčně v Avii Čakovice počátkem padesátých let minulého století. Tento stroj pak zřejmě skončil sešrotováním na letišti Brno-Slatina a jeho trosky, včetně krytu, byly zahrabány pod zem. Tam jej v polovině sedmdesátých let při výkopových pracích našel a zachránil známý letecký publicista pan Martin Velek. Protože však v té době sloužil na letišti jako voják základní služby, musel kryt složitě propašovat v rámci povolené vycházky přes bránu a teprve poté jej předat rodinným příslušníkům k odvezení a uschování.
Jelikož Avie B-33 ze sbírky Leteckého muzea Vojenského historického ústavu Praha tyto aerodynamické kryty tehdy postrádala, nabídl pan Velek kryt po skončení vojny Leteckému muzeu jako vzor pro výrobu replik. Podle jeho tvrzení tento poměrně velký, ale zachovalý plech o rozměrech 880 x 740 x 150 mm nesl ještě původní barvy, a to světle modrou a khaki. Na lícové straně pak byl nanýtován hliníkový štítek s údaji o plnění podvozkového tlumiče a složení provozní tlumící kapaliny.