Snímek z poválečného období zachycuje československé důstojníky, procházející kolem britského víceúčelového letounu de Havilland DH.98 Mosquito během jeho služby u Leteckého pluku 24. U nás se tento stroj označoval od roku 1947 jako B-36.
Koncepce bombardéru bez obranné výzbroje, jemuž měla ochranu zajišťovat jeho rychlost, pocházela již ze třicátých let. Od roku 1938 britská firma de Havilland pracovala na dvoumotorovém bombardéru s dřevěnou konstrukcí. Prototyp poprvé vzlétl 25. listopadu 1940 a při testech předehnal i Spitfire – dvojice motorů Rolls-Royce Merlin mu dávala rychlost přes 630 km/h.
Do služby v RAF byly letouny de Havilland DH.98 Mosquito zařazeny roku 1941 a bojových misí se účastnily od května 1942; dobře manévrovaly a vzhledem ke své rychlosti dokázaly německým stíhačům obvykle uletět. Stroje s takto vynikajícími vlastnostmi nebyly používány jen jako bombardéry. Různé verze prováděly letecký průzkum, protiponorkovou činnost, leteckou přepravu, sloužily jako torpédové bombardéry a verze vybavené radarem jako noční stíhače. Celkem bylo ve Spojeném království, Kanadě a Austrálii vyrobeno 7 781 strojů de Havilland DH.98 Mosquito všech verzí, z toho okolo 6 700 během války.
Stroje verze FB.Mk.VI, operačně nasazené od roku 1943, se výborně uplatnily jako stíhací bombardéry – bylo jich vyrobeno okolo 2 300 kusů. Byly pověřovány zvláštními úkoly, například nálety na vězení a úřadovny gestapa. Výzbroj tvořily čtyři 20 mm kanóny a čtyři kulomety ráže 7,7 mm. Mohly nést až čtyři bomby o hmotnosti 500 liber (227 kg), případně osm raket. Jejich dolet činil asi 2 000 km, přičemž posádku tvořili dva muži.
Stroje této verze získalo po druhé světové válce i obnovené československé letectvo a k tomu též cvičné T.Mk.III (CB-36) – celkem se jednalo o 26 letadel. Sloužily v rámci Leteckého pluku 24, 25 a 47. průzkumného leteckého pluku. Ze služby byly vyřazeny na začátku padesátých let.